Zahraniční politika Joe Bidena a Rusko

26.11.2020 21:28:49

Autor: admin

Biden označuje Rusko za největší hrozbu pro USA a vidí jak je politika Moskvy zaměřená na oslabení západních zemí zevnitř a na podkopávání jednoty takových institucí, jako jsou NATO a Evropská unie a na rozvracení liberálního světového řádu.

Když Joe Biden v roce 2011 řekl, že když se podíval Putinovi do očí a zjistil, že nemá duši, odpověď Vladimíra Putina byla: „My si navzájem rozumíme.“ Když byl Biden zvolen 46. prezidentem Spojených států a zároveň bylo Putinovi kvůli nedávným ústavním změnám umožněno zůstat v Kremlu až do roku 2036, nejspíše to bude jeden z nejchladnějších osobních vztahů mezi americkými a ruskými vůdci. Pokud jde o zahraniční politiku, nově zvolený prezident Biden je v Rusku často přirovnáván k jeho bývalému šéfovi Barackovi Obamovi, ale ačkoli mnoho lidí, kteří pravděpodobně získají nejvyšší pozice v Radě národní bezpečnosti, ve státu, na obraně a v misi USA při OSN jsou bývalými členy Obamovy administrativy, zkušenosti Bidena se zahraniční politikou sahají mnohem dále.

Pro 78 letého politika není studená válka něčím, o čem se dozvěděl z knih, jako Obama, ale něčím, co sám prožil. Biden, zvolený do Senátu USA v roce 1972 navštívil Moskvu v roce 1979, kdy byla podepsána smlouva SALT-2 předem odsouzena k nezdaru, a pak znovu téměř o deset let později, těsně po podpisu dohody INF, kterou loni zrušil Donald Trump. Fotografie pořízená během druhé cesty Bidena s Andrejem Gromykem, patriarchou sovětské diplomacie, který byl tehdy nominální hlavou státu SSSR se stala od 3. listopadu velkým hitem ruských sociálních médií. V tom spočívá hlavní rozdíl mezi Bidenem a Obamou pokud jde o Rusko. Pro Bidena je současná konfrontace s Moskvou postskriptem studené války. A stejně jako samotnou studenou válku to musí vyhrát USA.

Samozřejmě, Biden úplně nepokládá Rusko za Sovětský svaz. Jako americký senátor, dlouholetý předseda Senátního výboru pro zahraniční vztahy a dvouletý americký viceprezident se důvěrně angažuje ve světových záležitostech téměř půl století. Přestože Biden uznává Čínu jako největšího amerického konkurenta, Rusko označuje za největší hrozbu pro USA. I když Rusko popisuje jako zemi v obrovském úpadku, za ropnou ekonomiku a druhořadou vojenskou velmoc, neschopnou konkurovat Západu, s ochočenou depresivní demografií a kleptokratickým režimem vedeným kriminálníky KGB, vidí politiku Moskvy zaměřenou na vnitřní oslabení západních zemí, na podkopávání jednoty takových institucí, jako jsou NATO a Evropská unie a na rozvracení liberálního světového řádu. Vidí stále revanšističtější a agresivnější Rusko, které posouvá boj za hranice bývalého sovětského prostoru a přibližuje se Číně.

Přesto Biden nevěří, že pokus o integraci Ruska do systému ovládaného USA byl na konci studené války chybou. Odmítá jakoukoli představu, že neúspěch tohoto úsilí byl výsledkem východního rozšíření NATO. Ruská paranoia by podle jeho názoru neměla být přehlížena. Problémem bylo spíše převzetí ruského státu jeho bezpečnostními službami. Biden se však ohledně Ruska nevzdává. V letech 2011–2012 možná nedošlo k žádnému vypuzení Putina ve stylu arabského jara, ale Biden doufá, že se v budoucnu objeví nové příležitosti. Podle Bidena by tedy Rusko nemělo být v koutě. Zaprvé, bylo by to pro USA příliš nebezpečné a za druhé, jediná věc, která udržuje Putina u moci, je nacionalismus a antiamerikanismus. Rusko se nakonec vrátí k rozumu, zbaví se Putinovy politiky a uzná, že se nemůže znovu vzchopit, pokud nebude jednat se Západem.

Takový závěr poskytuje vhled do budoucí Bidenovy politiky vůči Rusku a naznačuje, že touto politikou bude lepší koordinace aktivit vládních agentur USA vůči Rusku. Tzn. zahájit kybernetickou ofenzívu proti Rusku, konsolidovat spojenectví a partnerství s USA; vyvíjet tlak na Rusko a přimět ho, aby za své zločiny platilo velmi vysokou cenu, ale také strukturovat konflikt nikoli jako konflikt mezi USA a Ruskem, ale jako mezi ruskou kleptokracií a oligarchií na jedné straně a ruským lidem na straně druhé, přičemž Amerika bude podporovat ruskou „podzemní občanskou společnost“. Hlavním nástrojem tohoto přístupu je odhalování ruské oficiální korupce prostřednictvím úniků, pojmenování a zahanbování pachatelů a diskreditace Kremlu v očích obyčejných Rusů.

Navíc k rozšíření frontové linie americko-ruské konfrontace v boji o demokracii a lidská práva lze počítat také s tím, že Biden se smělejí postaví za Ukrajinu, Bělorusko, Moldavsko a pro oblasti až po jižní Kavkaz a střední Asii. Po léta pečlivě dohlížel na politiku Washingtonu vůči Obamovi na Ukrajině a v poslední době velmi hlasitě podporuje běloruskou opozici a velmi kritizuje politiku Moskvy vůči Minsku i roli Ruska v Náhorním Karabachu. Sázka na jistotu znamená větší tření mezi USA a Ruskem ve všech těchto regionech.

Bidenovo vítězství slibuje koordinovanější politiku vůči Rusku v rámci aliance NATO. Za posledních několik měsíců postoj evropských zemí k Rusku výrazně ztvrdl, čímž se Evropa velmi přiblížila postavení Ameriky. Německo, kdysi ruský obhájce Západu, se stalo hlavním kritikem politiky Kremlu v EU a iniciátorem sankcí proti Rusku. Z ochoty uklidnit roztržku mezi Washingtonem a Berlínem způsobenou Trumpovým destruktivním chováním by Biden mohl nechat Němce, aby sami rozhodli o osudu plynovodu Nord Stream 2 z Ruska. Jeho vlastní obavy z energetické závislosti Evropy na Rusku a rostoucí odpor amerického Kongresu vůči jakýmkoli ruským energetickým projektům v Evropě by ho však mohly přimět k pokračování Trumpova tlaku na Německo, aby zrušilo Nord Stream 2.

Dalším krokem následného prezidenta po čtyřicátém pátém prezidentovi by mohl být vývoj a nakonec nasazení amerických raketových systémů středního doletu, které by se zaměřovaly na ruská velitelská centra a strategická aktiva ve velmi blízkém dosahu. Biden podporuje kontrolu zbraní, včetně prodloužení nové smlouvy START sjednané Obamovou administrativou, ale dává přednost vyjednávání o zbraních. Při pohledu do budoucna by jedním z prvků této pozice mohla být vyhlídka na nasazení amerických jaderných sil krátkého dosahu několik minut od Moskvy. Pokud budou rozhovory o strategické stabilitě s Ruskem zahájeny pod Bidenem, budou stejně tvrdé jako v historii.

Blízké vztahy s Evropou by mohly být v Bidenově zahraniční politice doprovázeny politikou mini-détente s Čínou, o kterou má Peking také zájem. Oba tyto kroky by posílily geopolitický tlak na Rusko, které by vidělo, že by se jeho možnosti zahraniční politiky ještě více zmenšily. Pro Bidenův Bílý dům bude vše součástí strategie. Rusko v něm nebude ústředním bodem, ale nebude ani chybět. Zdá se, že konečným cílem je podkopat Putinův nacionalismus, téměř zničit spojenectví Ruska s Čínou a vrátit zemi jako součást Západu.

Joe Biden je spíše zkušeným zahraničněpolitickým profesionálem, strategickým myslitelem a bezohledným hráčem, než tím, jak je zobrazován v ruských médiích - zkrátka jako nemocná loutka. Po jeho boku mu bude pomáhat skupina ambiciózních, sofistikovaných a energických asistentů, kteří touží zanechat stopy v americké zahraniční politice a ve světě. Bidenovo období se bude překrývat se zbytkem Putinova současného období. Během této doby bude muset Putin učinit svá osudová rozhodnutí o volbách v roce 2024 a od té doby se toho hodně stane. Je dobré, že pán Kremlu chápe, komu bude v Bílém domě čelit

Zdroj: https://carnegie.ru/commentary/83270


Autor fotografie: Official White House Photo by David Lienemann, Public domain, via Wikimedia Commons