Severokorejci v Rusku pracují v podstatě jako otroci

12.07.2017 18:58:40

Autor: Jan Vasko

V západní Evropě a ve Spojených státech se přistěhovalci z chudších zemí, ať už instalatéři z Polska nebo farmáři z Mexika stali hromosvodem pro ekonomické obavy nad levnou pracovní silou.

Ruské město Vladivostok ležící u Tichého oceánu však s nadšením přijalo novou ikonu, která bourá hranice globalizace: severokorejského malíře.

Na rozdíl od migrujících dělníků ve většině Západních zemí jsou nuzní dekoratéři ze Severní Koreje tak vítáni, že pomohli Rusku vyrovnat se Číně, (která je hlavní oporou Pchjongjangu) jako největšího světového spotřebitele práce ze zbídačelé, ale jaderně vyzbrojené země.

Organizace pro lidská práva tvrdí, že toto státem kontrolované kupčení spěje k obchodu s otroky, ale v Severní Koreji jsou tak zoufalé podmínky, že dělníci často zaplatili úplatky, aby je poslali do Ruska, kde stavební firmy a Rusové, potřebují jejich práci na svých domech a jsou za ně rádi.

"Jsou rychlí, levní a velmi spolehliví, mnohem lepší než ruští dělníci," řekla o malířích Julia Kravchenková, 32letá žena v domácnosti z Vladivostoku. "Pracují od rána do noci."

Pracovní návyky, které těší majitelé domů ve Vladivostoku, také vytvářejí nezbytně potřebnou hotovost pro nejvíce izolovaný režim na světě, dědičnou diktaturu v Pchjongjangu, která nyní plánuje vyrábět jaderné bomby a rakety, aby je dostala až do Spojených států.

Stlačená mezinárodními sankcemi a neschopná vyrábět zboží, které by si chtěl někdo mimo Severní Koreu koupit a jiné než části rakety, uhlí a houby, poslala vláda desítky tisíc chudých občanů do měst a velkoměst v zemích bývalého Sovětského svazu, aby získala peníze pro svůj stát.

Severokorejští dělníci pomohli stavět nový fotbalový stadion v Petrohradě, na kterém se bude hrát příští ročník Světového poháru, což je projekt na němž zemřel nejméně jeden z nich. Pracují na luxusním bytovém komplexu v centru Moskvy, kde byli minulý měsíc nalezeni dva severokorejci mrtví ve špinavé ubytovně blízko staveniště. Také káceli stromy ve vzdálených těžařských táborech na ruském Dálném východě, které se podobají vězeňským táborům Stalinovy doby.

Avšak zanechali svou největší a nejviditelnější stopu ve Vladivostoku, kde pracují pro firmy fungující v oboru oprav v domácnostech a které se chlubí zákazníkům, jak jsou severokorejci levnější, disciplinovanější a střízlivější než domorodí Rusové.

"Překvapivě tito lidé tvrdě a řádně pracují. Nebudou mít dlouhou dobu odpočinku, nebudou často chodit na kouřové přestávky a nebudou se vyhýbat svým povinnostem, "slibovala internetová stránka jedné společnosti ve Vladivostoku.

Komunální služby stojí na příznivějším konci severokorejského exportního programu práce. Malíři a omítkáři nejsou obecně vystavováni brutálnímu týrání jako Severokorejci pracující v ruských těžařských táborech nebo na staveništích.

Ačkoli na ně pečlivě dohlíží dozor z Korejské dělnické strany tedy vládnoucí strany v Pchjongjangu, v celku nežijí v podmínkách podobných otroctví, jak se to píše v nedávno zveřejněné zprávě ministerstvem zahraničí o obchodování s lidmi a která se nazývá "důvěryhodné zprávy o otrockých podmínkách severokorejců pracujících v Rusku. "

Stejně ale neustále trpí tím, co lidskoprávní organizace nazývají obzvláště charakteristickým rysem pracovního exportního programu Pchjongjangu: Většina jejich příjmů je konfiskována státem.

Dlouholetá zpráva o severokorejských dělnících v Rusku, kterou minulý rok vydalo Databázové středisko pro severokorejská lidská práva se sídlem v Soulu, uvádí, že Korejská dělnická strana zabavuje 80% z mezd získaných pracovníky lesního hospodářství a nejméně 30% z platů vyplácených dělníkům pracujících ve stavebnictví. Další peníze jsou vynaloženy na pokrytí životních nákladů, povinných příspěvků do tzv. Věrnostního fondu a dalších "darů".

Tato "zneužívající struktura" představuje "jednu ze základních příčin nelidské těžké práce severokorejských dělníků v Rusku".

Skupina pro lidská práva odhaduje, že severokorejské úřady vydělávají ročně nejméně 120 milionů dolarů od dělníků odeslaných do Ruska, což je životně důležitý zdroj příjmů rodinné dynastie (založené v roce 1948 s podporou Moskvy) Kim Il-sunga a nyní v čele s jeho 33 letým vnukem Kim Jong-ungem. Počet severokorejců pracujících v Rusku dosahuje téměř 50 000 i když jiné studie uvádějí, že jejich počet je 30 000 až 40 000, což je ještě pořád více než v Číně nebo na Středním východě či v ostatních hlavních destinacích.

Ruský šéf malířské firmy ve Vladivostoku, který zaměstnává několik severokorejců uvedl, že částka peněz zabavených z platů se v posledním desetiletí podstatně zvýšila a současně dosáhla současné měsíční výše 50 000 rublů nebo 841 dolarů ze zhruba 17 000 rublů měsíčně v roce 2006. Že jeho nejlépe placení pracovníci nyní ztrácejí polovinu nebo i více z jejich měsíčního platu konfiskací, zatímco šéf každé stavební party s 20 až 30 dělníky jim ubere plat o 20 procent za hledání malířských prací pro své muže.

Rus žádal, aby nebyl jmenován, protože se obával, že by dozorčí dělnické strany potrestali své dělníky nebo by jim nepovolili pracovat.

Zvýšená míra konfiskace následovala prudký pokles hodnoty rublu vůči dolaru, což je znepokojující vývoj pro režim, který chce dolary a nikoliv rubly.

Navyšování zabaveného objemu rublů však více než kompenzovalo pádu rublu, což odráželo zoufalý hon Pchjongjangu po více penězích od okamžiku, kdy Kim Jong-un v prosinci 2011 získal moc a urychlil severokorejské raketové a jaderné programy.

Únorové mezinárodní sankce a čínský zákaz dovozu severokorejského uhlí po sérii raketových testů neustále snižují další zdroje zahraničních příjmů Pchjongjangu. Export práce, spolu s řadou státem provozovaných restaurací a dalších malých podniků ve Vladivostoku a jinde, zůstává jako jeden z mála způsobů vytváření tvrdé měny režimu.

Aby se zabránilo tomu, že by hledali útočiště v Jižní Koreji, jsou severokorejští dělníci nuceni žít společně ve stísněných ubytovnách, roztroušených na okraji Vladivostoku a mají zakázáno kontaktovat Rusy a jiné cizince mimo práci.

Rozmach vývozu severokorejské pracovní síly do Ruska se shoduje s rozšířením dalších vazeb mezi oběma zeměmi, včetně nedávného nárůstu vývozu ruského uhlí a začátkem května o nové trajektové služby dvakrát týdně mezi Vladivostokem a Rasonem, ležícím na východním pobřeží Severní Koreje.

V dubnu loňského roku, jen několik měsíců poté, co Severní Korea oznámila, že otestovala "miniaturizovanou vodíkovou bombu", se Rusové a severokorejští představitelé shromáždili jižně od Vladivostoku k oslavě znovuotevření domu Kim Il-sunga, dřevěné budovy věnované památce diktátora. Po požáru byla na ruské náklady přestavěna.

Spojení s Ruskem je stále daleko menší než vztahy Severní Koreje s Čínou, její hlavní zahraniční podporou a vypadá to, že neporušují sankce uložené OSN (s podporou ruské vlády). Přesto se to Spojeným státům a Japonsku nelíbí a chtějí zpřísnit ekonomický a diplomatický tlak na Pyongyang.

Exporty ruského uhlí do Severní Koreje se v prvním čtvrtletí letošního roku více než ztrojnásobily ze 7,5 milionů dolarů v roce 2014, což naznačuje, že Moskva bude s největší pravděpodobností vznášet námitky proti všem snahám Washingtonu rozšířit ekonomické sankce Spojených národů.

Proč Severní Korea prudce zvyšuje dovoz uhlí je tajemstvím, protože má spoustu uhlí. Větším tajemstvím jsou obchodní důvody pro novou trajektovou službu do Severní Koreje, která byla zahájena minulý měsíc soukromou ruskou společností InvestStroyTrest v době, kdy jen málo Rusů chce cestovat do Severní Koreje a ještě méně Severokorejců, kromě dělníků, navštívit Rusko.

Když trajekt Mangyongbong, dorazil ze Severní Koreje do doku ve Vladivostoku, měl jen šest placených cestujících. Přitom jich může mít 193.

Michail Chmel, zástupce generálního ředitele společnosti InvestStroyTrest, uvedl, že "veškerý povyk kolem Severní Koreje, který nahání lidem strach", způsobuje pomalý obchod.

Severokorejci, dodal, "nejsou andělé", ale nezaslouží si žádný tlak, který na ně Spojené státy vyvíjejí. "Amerika je velmi daleko, ale my žijeme vedle sebe," řekl. "Chceme s nimi běžně obchodovat."

Trajektová služba pouze rozšiřuje stávající dopravní spojení mezi Severní Koreou a Vladivostokem, jedinou zahraniční destinací kromě Pekingu a severního čínského města Shenyang pro národní leteckou společnost Pchjongjang Air Koryo.

Každý pátek trpěliví severokorejští dělníci v roztrhaných šatech, sledovaní nadřízenými v oblecích s odznaky Kim Il-sunga, se shromažďují na letišti Vladivostok s hromadami zavazadel před týdenním letem do a z Pchjongjangu.

Zatímco na letišti představují ubohý výjev strádání, severokorejci, kteří pracují jako dělníci v Rusku, často touží po návratu. Podle šéfa ruského šéfkuchařského podniku, často dávají úplatky úředníkům z Dělnické strany, aby získali práci v zahraničí.

Jedním z nich je 52letý malíř, který je nyní na své druhém pětiletém pracovním pobytu v Rusku. Lámanou ruštinou mluvil o tom, jak maloval stěny ložnice paní Kravchenkové a řekl, že se mu práce líbí a že je rád, že má příležitost získat zahraniční peníze pro sebe a svou zemi. V Rusku mu říkají Dima, což je zkratka pro Dimitrije.

Řekl, že jeho pracovní povolení v Rusku vyprší příští rok a bude muset jít domů. "Doufám, že se budu moci vrátit," řekl.

Ruský šéf řekl, že severokorejci pracují "šíleně dlouhé hodiny" bez stížnosti a volají mu v 6:00 ráno a to dokonce i o víkendech, když jim ještě neukázal, co mají namalovat nebo omítnout. "Nemají dovolenou. Jí, pracují a spí a nic jiného nedělají. A moc nespí, "řekl. "Jsou v podstatě v situaci otroků."

Přesto dodal, že Severokorejci stále chtějí v Rusku pracovat, kde i přes těžkosti a konfiskaci velké části svých mezd mohou žít lépe a volněji než doma.

"Není to otrocká práce, ale těžká práce. Ale je to mnohem lepší než v Severní Koreji, "řekl Georgy Toloraya, bývalý ruský diplomat v Pchjongjangu.



Zdroj: https://www.nytimes.com/2017/07/11/world/europe/north-korea-russia-migrants.html

Mangyongbong-92