S chováním Turecka roste riziko konfliktu s Ruskem a NATO je tak v problematické situaci

20.10.2019 09:52:40

Autor: Jan Vasko

Pro Turecko, které je údajně klíčovou součástí aliance NATO, je to jistě divný způsob, jak prokázat svůj závazek vůči západním spojencům. Jako by nestačilo, že se Ankara rozhodla zahájit brutální ofenzívu proti kurdským silám v severní Sýrii, které jen před několika měsíci hrály rozhodující roli při porážce Islámského státu v Sýrii a Levantě (Isil). Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan je zaneprázdněn lísáním se k Rusku, zemi považovanou vůdci NATO nepopiratelně za nejzávažnější hrozbu aliance.

Přesto, spíše než jakkoliv připustit, že jeho činy staví Ankaru do rozporu se zbytkem aliance, měl pan Erdogan tu drzost naznačit, že NATO by mělo být připraveno přijít na pomoc jeho zemi, stejně jako tomu bylo v případě Ameriky po útokcích z 11. září v roce 2001.

To se jistě zdálo být jako důsledek komentářů, které pan Erdogan učinil minulý týden během svého projevu ve své vládnoucí straně pro spravedlnost a rozvoj (AKP), když řekl, že zdaleka nechtěl, aby bylo NATO v konfliktu mezi Tureckem a Syrskými Kurdy neutrální a plně očekával, že aliance bude podporovat akce Ankary.

A aby přisypal sůl do rány poté Erdogan dál obvinil své spojence z NATO za to, že zavázaly Turecko k zahájení ofenzívy v severní Sýrii a tvrdil, že to byla jejich podpora teroristickým skupinám v Sýrii - což musíme předpokládat, že hovoří o kurdských syrských demokratických silách (SDF), které pomohly zničit ISIL - což nutilo Ankaru zahájit „operaci mírové jaro“, aby vykorenila, jak tvrdí, kurdské teroristické skupiny operující na kurdském území podél syrské hranice. Erdogan dokonce zašel tak daleko, že obvinil Francii z poskytnutí cementu, který byl používán k výstavbě řady kurdských tunelů pod tureckou hranicí pro použití při teroristických činech proti tureckému státu.

Může to být neobvyklá metoda, jak získat podporu svých spojenců na Západě, ale argumenty Erdogana zdají se být překvapivě podporovány ministrem obrany Benem Wallacem, který je do velké míry skeptický vůči ostatním evropským politikům, jakož i vůči vysokým šaržím v Britské armádě a řekl na zasedání parlamentního shromáždění NATO v Londýně, že „Turecko musí udělat, co je třeba, aby se ubránilo.“

Poznámky Wallaceho se krátce posunuly od těch lorda Richardse z Herstmonceux, bývalého šéfa britských ozbrojených sil, který je spolehlivým zastáncem SDF a který upřímně prohlásil: „Co se Kurdům děje, je zjevně špatně.“

Bez ohledu na to, jak se pokusy Erdogana o ospravedlnění svého jednání vykládají na Západě, samotná skutečnost, že bez skrupulí žádal pro své činy podporu NATO v okamžiku, když Turci vraždí samotné lidi, kteří hráli zásadní úlohu při pomoci Západu porazit ISIL a to vyvolává řadu klíčových otázek o pokračující účasti Ankary v alianci.

Poznámky Erdogana je třeba brát vážně, protože podle článku 5 dohody NATO je aliance povinna pomoci jinému členskému státu, který se ocitá pod útokem, protože útok proti jedné zemi NATO je považován za útok na dalších 28 členů.

Z pohledu NATO je turecká ofenzíva v severní Sýrii potenciálně tak problematická, že by mohla vést k přímé konfrontaci mezi Ankarou a syrským diktátorem Basharem al-Assadem, který má ruskou podporu.

NATO považuje Rusko za nejsilnější hrozbu pro západní alianci. V důsledku toho hlavním tématem nedávných summitů NATO bylo posílení schopnosti aliance odolat nepřátelským činům Ruska, ať už ve formě vojenské agrese nebo méně zřejmých pokusů destabilizovat Západ, jako jsou počítačové útoky na klíčové oblasti infrastruktury.

Erdogan se může pyšnit svými dobrými vztahy s Moskvou. Z pohledu NATO však existuje velmi reálná vyhlídka na to, že zbytek aliance bude zatažen do přímé konfrontace s Ruskem díky podpoře Assadova režimu.

Jak Turecko hraje na obě strany, vyvolává to hlubší otázky o tom, zda může být takovému nespolehlivému spojenci dovoleno udržet si své členství v NATO. Když se Turecko připojilo k NATO v roce 1952, bylo to považováno za zásadní strategický přínos proti tehdejšímu Sovětskému svazu. A v ideálním světě má Turecko stále důležitou roli při udržování záliby ruského prezidenta Vladimíra Putina ve vojenském dobrodružství.

Přesto v době, kdy se Turecko aktivně snaží zničit jednoho z klíčových spojenců Západu v severní Sýrii, musí NATO vážně zvážit, zda může tolerovat žalostné chování svého takzvaného spojence.



Zdroj: https://www.telegraph.co.uk/news/2019/10/19/turkeys-behaviour-raising-risk-conflict-russia-nato-bind/


Autor fotografie: work of a U.S. Air Force Airman or employee