Putinův vliv v Evropě podle zprávy z Kongresu USA

06.06.2018 18:05:36

Autor: admin

Pane předsedo, během prezidentských voleb se mnoha důležitým a zajímavým událostem nedostává dostatečné pozornosti. Minulý týden bylo jednou takovou událostí vydání Ali-Fayyada Českou republikou, což je nebezpečný terorista z Hizballáhu, který byl v roce 2014 obžalován Spojenými státy za spiknutí za účelem zabíjení důstojníků a zaměstnanců Spojených států.

Spojené státy požádaly o vydání pana Fajjáda a české soudy schválily žádost o jeho vydání. Ale český ministr spravedlnosti, který pracuje s Vladimirem Putinem, odmítl toto rozhodnutí učinit a vydat teroristu.

Fayyad má hluboké vazby na ruský černý trh se zbraněmi a byl poradcem bývalého prezidenta Ukrajiny a blízkým spojencem Vladimíra Putina.

V jednom okamžiku se zdálo, že pan Fayyad byl vyměněn za několik českých státních příslušníků, kteří byli v Libanonu rukojmí, ale novináři ukázali, že situace kolem rukojmí byla podvodem, kterou sehrála jeho rodina a obranný tým.

Tato epizoda je významná z několika důvodů. Za prvé, již přítomnost a vliv pana Fayyada ve střední Evropě jsou důkazem (jako kdybychom potřebovali víc), že Irán prostřednictvím svých zástupců, jako je Hizballáh, má chapadla po celém světě.

Ještě důležitější je, že událost demonstruje vzrůstající vliv Vladimíra Putina na důležitého člena NATO. A není to jenom Česká republika.

Je to trend, a o to více je to znepokojující. Zdá se, že pan Putin tiše podkopává NATO ovládáním svých kámošů ve vlivných pozicích v řadě evropských národů.

Před několika měsíci jse požádal badatelskou službu Kongresu o náhled na spojení mezi Putinem a vysokými představiteli v Evropě, zejména členy NATO. Zjištění jsou alarmující. Zpráva sleduje proruskou rétoriku a činy vysokých představitelů v České republice, Slovensku a Maďarsku, stejně jako stále více zřejmou ideologickou vazbu mezi krajně pravicovými stranami v Evropě a vedením Ruska.

Pane předsedo, ač tentokrát nemohu číst celou zprávu, zahrnu ji do záznamu. Uznávám, že Rusko je mnohem větší hrozbou pro naše evropské spojence než pro nás. Bylo by to hloupé nevědět, že evropští představitelé jsou v jiném postavení, než my. Demokratické instituce, které považujeme za samozřejmé, jsou v mnoha těchto zemí stále křehké a Putin to ví.

Nicméně, co je ještě důležitější, je skutečnost, že my jako světová velmoc, děláme více než jenom jednoduše odsuzujeme Putinovy ​​činy.

Jak sněmovna, tak senát uspořádaly v loňském roce slyšení k posouzení ruského propagandistického úsilí. To byl dobrý začátek, ale teď musíme hlouběji pochopit všechny úrovně ruského tlaku, včetně agentů ruského vlivu, kteří zaujímají vysoké politické funkce a vlastní národní a regionální média.

Více než cokoli jiného potřebujeme, aby se prezident dostal do hry a ukáza, že je vážně proti Putinovi. To by mohlo začít vážnou snahou určit, kdo spolupracoval s Ruskem v roce 2006 při uvolnění pana Fayyada a následně na tyto úředníky uvalit cílené sankce.

Pan Fayyad bude pravděpodobně pokračovat ve spiknutí s cílem poškodit USA a jeho propuštění není jednoduchý omyl, který bychom měli ignorovat.

Pro-ruské názory mezi vybranými vůdci ve střední a východní Evropě

Toto memorandum odpovídá na vaši žádost o informace o ruském vlivu ve střední a východní Evropě, se zaměřením na vybrané politické vůdce.  (tento článek se omezuje jenom na českou scénu).

Jedním z hlavních způsobů, jak analytici musejí posuzovat ruský vliv ve střední a východní Evropě je při pohledu na reakce regionálních politických vůdců na konflikt na Ukrajině a na debaty Evropské unie (EU) o sankcích proti Rusku kvůli jeho akcím na Ukrajině. Zatímco některé vzorce mohou být rozeznány, je těžké odhadnout stupeň kterému jsou různá data přímo přičítána ruskému vlivu, na rozdíl od různých dalších faktorů a zájmů. Ekonomické vztahy a energetické vazby mohou být vyjádřeny v peněžních částkách, ale je méně přímočaré jak tyto údaje přeložit do identifikovatelné politiky a politického vlivu. Jiné aspekty ruského vlivu mohou být ještě obtížněji kvantifikovány. Ruská angažovanost v politickém a korporátním jednání není vždy transparentní proces, který se odráží v dostupných informacích otevřených zdrojů a které často vedou k určitému stupni spekulace při hledání závěrů o motivaci řídit různé výroky a akce.

Celkově postoje vůči Rusku ve střední a východní Evropě jsou zbarveny historickými zkušenostmi, geografickou blízkostí, ekonomickými vazbami a energetickou závislostí. Mnoho úředníků a analytiků ve střední a východní Evropě říká, že nebyli zvlášť překvapeni ruskými akcemi na Ukrajině a tvrdí, že jejich úsilí v minulosti tlumočit obavy ohledně revanšistických ambicí prezidenta Putina zůstalo ve Spojených státech a v západní Evropě převážně nevyslyšeno. Ve světle evropských dějin, zejména nadvlády Sovětského Svazu v tomto regionu během komunistické éry, ruský vliv ve střední a východní Evropě není nový v souvislosti s krizí na Ukrajině. V roce 2009 analytici například tvrdili, že český prezident     Václav Klaus ovlivněný Moskvou se snažil destabilizovat českou vládu a podkopat přijetí Lisabonské dohody v EU.

Česká republika

Názory na ruskou a ukrajinskou krizi u českých politických elit jsou rozbity.
Na jednom konci spektra je prokremelská pozice českého prezidenta Miloše Zemana, který jak se zdá, přijímá tvrzení Ruska o konfliktu a je proti všem sankcím. V červnu 2014 Zeman uvedl: "Já nevidím žádný důvod, proč izolovat Ruskou federaci od Evropské unie, proč mluvit o sankcích, blokádách a embargu. Je šance zvýšit úroveň naší spolupráce."

Na druhém konci spektra je středopravá opoziční TOP 09, vedená bývalým ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem, která prosazovala tvrdší sankce a poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině.

Mezi nimi je pohled charakterizovaný premiérem Bohuslavem Sobotkou ze středolevé sociální demokratické strany, který přijal sankce, ale požádal o výjimky na základě hospodářských zájmů a vyzval k předčasnému odstranění opatření. Po přijetí širších sankcí EU v červenci 2014 Sobotka uvedl: "Ani pro Evropskou unii, ani pro Rusko, není příznivé dostat se do vyčerpávající obchodní války a že se nová ekonomická a politická železná opona objeví na východní hranici Ukrajiny". Tam je také multilaterální pohled charakterizovaný ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem, který tvrdil, že Česká republika by měla patřit do hlavního proudu EU a podporovat sankce jako efektivní nástroj.

České ministerstvo zahraničí a obrany "považuje Rusko za zemi, která destabilizuje evropskou bezpečnost, architekturu a. . . pokouší se o revizi mezinárodního uspořádání ", zatímco ministr průmyslu a obchodu považuje Rusko za klíčového hospodářského partnera mimo EU pro Českou republiku, s nímž se musí spolupráce zvyšovat. "Předseda vlády Sobotka se pokoušel vyrovnat tyto protichůdné pohledy, ale rozštěpení zanechalo vládu ČR bez jasného postoje k Rusku.

Dvě třetiny zemního plynu spotřebované v České Republice pochází z Ruska, což představuje téměř 15% dodávek primární energie v zemi. V souvislosti se sankcemi a ekonomickým zpomalením Ruska, byla česká ekonomika negativně ovlivněna výrazným poklesem ruského dovozu českého zboží a snížením množství ruských turistů navštěvujících Českou republiku. Do Ruska jdepouze 4% českého vývozu a z Ruska pochází 0,3% zahraničních investic v České republice. Naproti tomu přes 80% českého vývozu jde do zemí EU a česká ekonomika je nejvíce svázaná s Německem.

Prezident Zeman a místopředseda vlády / ministr financí Andrej Babiš byli v nedávné době citováni jedním z významných komentátorů jako vedoucí politici, kteří "často" odráží nebo opakují ruské slogany. Zeman byl dříve jako předseda vlády v letech 1998-2002 v čele ČSSD, ze které odešel v roce 2007, než se stal v roce 2013 prvním přímo zvoleným prezidentem České republiky (prezident byl dříve zvolen parlamentem). Moc českého prezidenta je z velké části obřadní a moc k vedení vlády padá přímo na premiéra. Nicméně prezident je velitelem ozbrojených sil, má vliv na zahraniční politiku a dělá řadu oficiálních jmenování v centrální bance a v soudnictví. Někteří analytici tvrdí, že Zeman se snažil posunout hranici své moci k ovlivňování vládní politiky a legislativy.

Přestože Zeman byl také silně proevropský a podporoval těsné bezpečnostní vazby se Spojenými státy prostřednictvím NATO, jeho historie otevřených výroků ho označuje za jednoho z nejvíce pro-ruských vůdců v Evropě. Odsuzoval sankce EU proti Rusku, silně kritizoval ukrajinský vládní přístup ke konfliktu a nazval konflikt na Ukrajině "občanskou válkou." Analytici tvrdí, že taková prohlášení jdou proti vládě a podkopávají českou vládu a ministerstvo zahraničí a hrozí, že se ČR odcizí spojencům v NATO, tedy Spojeným státům a jeho partnerům v EU.

V květnu 2015 Zeman, který mluví plynule rusky, vzdoroval žádosti o diplomatickou izolaci Ruska tím, že se připojil k slovenskému předsedovi vlády Ficovi jako jeden z mála evropských vůdců při účasti na 70. výročí připomínky konce druhé světové války v Moskvě. Vůdci opozice tvrdili, že návštěva vypadala v choreografii propagandistů Kremlu, když to prezident Putin komentoval: "Chci říct, že je potěšitelné, že v Evropě stále existují vůdci, kteří jsou schopni vyjádřit svůj názor a kteří sledují nezávislou politickou linii."

Zatímco někteří pozorovatelé tvrdí, že Zeman je otevřená osobnost, která se nebojí mluvit co si myslí, jiní poukazují na jeho úzké vazby s obchodními partnery Ruska jako potenciální zdroj vlivu. Martinem Nejedlým, vedoucím ruské dceřiné společnosti Lukoil a údajně lobbistou Lukoilu Miroslavem Šloufem byla údajně financována z velké části Zemanova prezidentská kampaň, kteří byli součástí jeho týmu při kampani a zůstali blízkými poradci. Zeman také dříve tvrdil, že je "dlouhodobým přítelem" Vladimira Yakunina, bývalého agenta KGB, který byl vedoucím ruských železnic a blízkým spolupracovníkem a spojencem prezidenta Putina až do jeho odchodu do důchodu v tomto roce. Yakunin byl zahrnut do seznamu ruských úředníků, na které byly uvaleny americké sankce za anexi Krymu.

Andrej Babiš je údajně druhým nejbohatším mužem v České republice s jměním v hodnotě 2,4 miliardy dolarů. Babiš, který je slovenského původu založil v roce 2011 stranu ANO (ANO jako Akce nespokojených občanů ač v češtině "ano" také znamená "ano"), zpočátku jako osobní politický výtah. Podporou populistických a protikorupčních prohlášení, se ANO dostalo ve volbách v roce 2013 v Čechách na druhé místo a Babiš se stal vicepremiérem a ministrem financí v koaliční vládě vedené předsedou vlády Sobotkou z ČSSD. Babiš pokračoval ke své pozici sám a jeho strana jako ousideři českého politického establishmentu a jako "hnutí", které se vyhýbá levo-pravé charakterizace spíše než politické straně (ANO patří ke středové-liberální Alianci liberálů a demokratů ALDE v Evropském parlamentu). S nedávnými průzkumy veřejného mínění je ANO jako nejoblíbenější česká strana a Babiš jeho nejdůvěryhodnějším politikem, je považován za hlavní možnost na úřad předsedy vlády po volbách v roce 2017.

Průsečík mezi Babišovým pokračováním v podnikatelských zájmech a jeho politickou kariérou byla kontroverzní.
     
Babiš opakovaně kritizoval sankce EU proti Rusku, a byl různě citován, že NATO nemůže zůstat na tom, že Rusko je největší problém a že Ukrajina není připravena na Evropskou unii a že Ukrajina byla vždy pod vlivem Ruska, a s ohledem na odpovědnost za Krym a za konflikt na Ukrajině řekl "Co je pravda, nebo není pravda, kdo to ví?" Babis tvrdil, že takový skepticismus je legitimní součástí Evropské debaty a že on a jeho strana jsou silně pro-NATO a pro-EU a vyvrací tvrzení, že je "pro-ruský" nebo má tajné vazby s Ruskem. Přestože se Babiš považoval za možného budoucího předsedu vlády České republiky, jeho oligarchický profil a minulá komunistická éra v kombinaci s jeho prohlášeními o sankcích a ukrajinské krizi způsobily spekulace a obavy z možných ruských vazeb a vlivu.