Proč Rusko odmítá udělit Syřanům uprchlický status

17.01.2018 19:04:51

Autor: Jan Vasko

Když Suleiman Baibers přišel v roce 2014 do Libanonu, když prchal před válkou v Sýrii, necítil se ve snadné situaci.

"Cítili jsme se odcizeně, cize i přesto, že jsme byli jen tři hodiny od našeho domova," říká 36letý syrský elektrikář. On a jeho 30letá manželka Sara cítili, že musí odejít.

Syrský přítel Baiberse žijící v Rusku navrhl, aby šli do Ruska

Pomohla skutečnost, že Baibers je etnický Čerkes.

Adygea, jedna z ruských republik v historické čerkeské domovině na severním Kavkazu, pomáhala syrským Čerkesům najít útočiště v Rusku, což je politika v souladu s jejím úsilím repatriovat potomky čerkeských kmenů etnicky vyčištěných z tohoto regionu v šedesátých letech minulého století.

Baibers a Sara dorazili v září 2016 do Maykopu, hlavního města Adygeje. O rok později získali dočasný azyl.

"Život zde je v pohodě. Stačí, že nejsou žádné boje, žádná válka," říká Baibers.

Ačkoli je oprávněn získat status uprchlíka podle Ženevské úmluvy (k níž Moskva patří), není to přesně to, co Baibers a tisíce syřanů (kteří požádali o azyl v Rusku) dostali.

Existuje názor, že v Rusku je pro Syřany obtížné získat status uprchlíka. Není to pravda. Je to skutečně nemožné.

Ve skutečnosti od roku 2011, od doby kdy začala válka v Sýrii, byl v Rusku přiznán status uprchlíka pouze jednomu syrskému státnímu příslušníkovi.

A na rozdíl od Baiberse, který měl pomoc a podporu Adygejských úřadů, většina Syřanů v Rusku čelí nespolupracujícímu, ne-li přímo nepřátelskému azylovému systému.

"Je vidět, že je obtížné pro Syřany získat v Rusku status uprchlíka, ale není to pravda, je to skutečně nemožné," říká Svetlana Gannushkina, šéfka Výboru pro občanskou pomoc (CAC), což je nezisková organizace založená v Moskvě, která pomáhá uprchlíkům.

Podle čísel získaných CAC k říjnu 2017 bylo v Rusku 589 osob se statusem uprchlíka a to většinou Ukrajinci, kteří uprchli z nedávné války, a Afghánci, kteří přišli po stažení sovětských vojsk z Afghánistánu koncem osmdesátých let.

Na tomto seznamu byli dva Syřané, přičemž jeden získal status uprchlíka před rokem 2011.

V Adygeji má většina syrských uprchlíků povolení k dočasnému pobytu.

Pouze 22 syrských Čerkesů má v současné době dočasný azyl, podle Asada Guchetla, ředitele Centra pro přizpůsobování repatriantů (CAR), organizace podporované vládou, která pomáhá usídlit Čerkesy v republice.

Žádný z nich nemá status uprchlíka, řekl Guchetl.

Často odmítnuti

Cizinci žádající o povolení k dočasnému pobytu musí prokázat, že mají vztahy k Rusku. Pro jednotlivce čerkeského původu je to poměrně snadné, protože jejich historická vlast se nachází na ruském území.

Ale většina Syřanů, kteří uprchli před válkou do Ruska, se na tuto možnost nemůže spoléhat. Když požádají o status uprchlíka nebo dokonce o dočasný azyl, často jsou odmítnuti.

Podle Stasyy Denisové, vědecké pracovnice Amnesty International, úřady často odmítají azylový status, protože žadatelé nemohou prokázat, že jsou ve "větším" riziku pronásledování než ostatní z jejich země.

"Rusko tuto definici [v Ženevské úmluvě] interpretuje velmi úzce," říká Denisova.

Podle údajů ruské Federální migrační služby (FMS) bylo v roce 2015 odmítnuto 695 Syřanů, kteří požádali o dočasný status, a 1 302 ho obdrželo.

Do poloviny roku 2016, kdy bylo FMS rozpuštěno a jeho funkce převedeny na hlavní ředitelství pro záležitosti migrace pod ministerstvem vnitra, bylo na ruském území přibližně 7 000 syrských státních příslušníků.

Gannushkina z nevládní organizace CAC říká, že většina jich žije bez právního statutu.

Když jsou chyceni policií, syřané bez právních dokumentů jsou posláni do migračních středisek a čelí deportaci.

Podle Gannushkina začali ruští soudci blokovat rozhodnutí ministerstva vnitra vykázat Syřany.

Deportace jsou vzácné, ale probíhají.

"Rusko je pravděpodobně jediná země na světě, která vyhání syrské obyvatele," říká.

Zdůraznila desítky případů deportace, včetně Syřanů, kteří odletěli do Turecka.

V roce 2014 CAC informoval o případu Sultána Raslana, syrského manžela, který se oženil s ruskou občankou a který poté, co byl deportován z Moskvy, ztratil veškerý kontakt se svou rodinou.

O několik měsíců později Evropský soud pro lidská práva rozhodl proti Rusku v dalším případu deportace týkající se Syřanů.

Nepřátelství vůči uprchlíkům

Gannushkina říká, že součástí problému je obecné nepřátelství vůči uprchlíkům mezi státními byrokraty.

"Jednou jsem mluvila s ministrem vnitra, který mi řekl:" Chcete od nás, abychom udělili status uprchlíka všem těmto mladým Syřanům? "Můj bratr, mladý důstojník, byl poslán do bojů v Sýrii," vypráví Gannushkina.

"Takže můj bratr bude bojovat a my zde budeme krmit Syřany, měli by měli jít do Sýrie a bránit svou vlast, svou zákonnou vládu, "řekl můj byrokrat.

Ruské ministerstvo vnitra neodpovědělo na žádost o komentář.

V září 2015 Moskva zahájila leteckou kampaň, aby pomohla syrskému prezidentovi Basharu al-Assadovi, když povstalecké síly bojovaly proti jeho armádě. Byl to krok, který nakonec zrušil pat ve prospěch vlády.

Ten stejný měsíc mluvčí prezidenta Vladimira Putina Dmitrij Peskov odmítl myšlenku hostit Syřany a říkal, že země, které způsobily uprchlickou krizi, by měly nést její náklady.

Nedávno ruské orgány zpřísnily migrační a azylovou politiku kvůli nadcházejícímu Světovému poháru.

Denisovová z Amnesty International řekla Al Jazeera, že policie pravidelně šikanuje syrské žadatele o azyl v ulicích při kontrole dokumentů.

"[Uprchlíci] každý měsíc platí malé částky peněz místnímu policejnímu důstojníkovi, protože jsou si vědomi toho, že pronajímají byty na [neformálním] základě," říká.

Také tvrdila, že policie zatýká uprchlíky, kteří navštíví ministerstvo vnitra, aby požádali o azyl a jsou osvobozeni jenom poté, co zaplatí pokutu 5,000 rublů (89 dolarů) za to, že jsou nelegálními uprchlíky.

Uprchlíci utíkají do západní Evropy

Obtížnost získání azylu vyhnala z Ruska mnoho Syřanů.

V roce 2015 odešlo do Norska přibližně 5500 uprchlíků přes hraniční přechod Borisoglebsky-Storskog na severovýchodním cípu Skandinávského poloostrova.

Tato cesta byla uzavřena, když Norsko uzavřelo své hranice a poslalo některé uprchlíky zpět.

Příslib lepších podmínek přilákal některé syrské čerkesy, kteří se dostali do Adygeje.

Guchetl řekl, že některým Čerkesům CAR pomohl odejít do západní Evropy, ale odmítl říci kolika.

"Jsou lidé, kteří odešli do Německa, jiní do Norska a to jsou země s vyšším hmotným zajištěním, kde dostanou dobré peníze, pokud se naučí jazyk a budou tam mít trvalé bydliště," vysvětluje.

Sara a Baibers tvrdí, že nemají v úmyslu opustit Rusko, protože se v Adygeii cítí dobře.

Když si Baibers v roce 2017 zlomil nohy při pracovním úrazu a nebyl schopen pracovat a platit nájemné, CAR mu poskytl dočasné bydlení.

Sara, která byla v Sýrii učitelkou historie, nyní pracuje v továrně na výrobu sýrů a studuje ruštinu. Říká, že doufá, že získá v Rusku další titul  a bude znovu vyučovat.

"Tady se nám to líbí, všichni nám pomáhají, nemůžeme si stěžovat," říká Sára.



Zdroj: http://www.aljazeera.com/indepth/features/russia-refuses-give-refugee-status-syrians-180116095003651.html