324.bombardovací peruť osmé letecké armády letěla na plzeňskou misi

06.05.2017 16:18:12

Autor: Jan Vasko

V polovině dubna 1945 válka v Evropě rychle odeznívala. Sověti bojovali na předměstí Berlína a obsadili většinu východních oblastí na severu a jihu města. Ze západu se rychle přibližovaly americké a britské síly přes střední a jižní Německo. Třetí armáda generála George S. Pattona byla blízko československé hranici. Všem bylo zřejmé, že konečný kolaps německých pozemních sil byl záležitostí jen pár dnů.

Přesto letecká válka pokračovala nezmenšenou silou. Bombardovací mise se prováděly téměř každý den, ačkoli podstatné strategické cíle bylo těžší najít. Zatímco Luftwaffe ještě měla velké množství stíhaček, z nichž mnohé byly Messerschmitt Me-262, ale postrádaly dostatečné množství paliva a zkušené piloty, kteří by mohli být vážným protivníkem spojeneckých bombardérů. Spojenecké stíhačky ovládaly nebe v Evropě, ale německá protiletadlová obrana byla stále vražedně efektivní. Americký osmý letecký sbor tedy čelil problému identifikace cílů dostatečně strategického významu, které by ospravedlnily ohrožení životů letců.

Jedním z mála velkých průmyslových závodů, který ještě v dubnu 1945 nebyl poškozen spojeneckým bombardováním, byl závod Škoda Armament v Plzni v Československu. Přestože byl dlouho možným strategickým cílem nebyl bombardován kvůli své poloze v českém městě. Závod Škoda vyráběl tanky, těžké zbraně a střelivo, ale zdálo se nepravděpodobné, že by se většina tohoto materiálu dostala na frontu včas, aby měla vliv na postup spojenců. Na začátku se tedy závod Škoda nezdál být cílem hodný rizika, ale mezi vůdci spojenců se objevily další faktory.

Na jaře roku 1945 bylo ve vyšších politických kruzích v Británii a ve Spojených státech zřejmé, že sověti si kladli politické nároky na co nejvíce poválečné východní Evropy a Německa. Také se předpokládalo, že sověti odvezou veškeré použitelné vybavení z továren na území, které obsadili a dopraví je domů, aby obnovili poválečný průmysl Sovětského svazu a jeho vojenskou sílu. Zničit závod Škoda by sovětům zabránilo odvézt jeho strojní zařízení. Západní spojenci také věřili, že demonstrace spojenecké letecké síly jako jsou bombardovací mise hluboko v Evropě, by mohla odradit sovětské myšlenky pokračovat v postupu na západ od Německa.

Přestože žádost o bombardovací misi na Plzeň pocházela od generála Dwighta D. Eisenhowera na velitelství spojeneckých expedičních sil, výše uvedené politické faktory se s největší pravděpodobností promítly v rozhodnutí, které vyústilo v polní rozkaz č. 696. Rozkaz byl poslán z osmé letecké armády 24. dubna ve 23 hodin. Cílem byl závod Škoda. Od počátku byla mise problematická. V závodě bylo zaměstnáno asi 40 000 mužů a žen - především českých civilních a náborových dělníků, jejichž velké počty mrtvých by poškodily pověstnou dobrou vůli mezi východními Evropany a západními spojenci. V důsledku toho byly americké Mustangy P-51 odeslány do Plzně 24. dubna, aby shodily letáky upozorňující dělníky, aby se na další den vzdálili od továrny. Té noci britská rozhlasová společnost vysílala varování českým dělníkům. 25. dubna spojenecké velitelství vydalo další bulletin přes BBC: "Spojenecké bombardéry jsou dnes ve velké síle. Jejich cílem je továrna Škoda. Pracovníci Škodovky, odejděte a zůstaňte pryč až do odpoledne."

Polní rozkaz č.696 poslal do Plzně osm skupin Boeingů B-17 z 1. letecké divize. Deset skupin konsolidovaných letounů B-24 ze 2. letecké divize bylo zaměřeno na železniční centra v Salcburku, Bad Reichenhall, Hallstein a Trauenstein. Devět skupin B-17 ve 3. letecké divizi bylo také připravených ke shozu dodávek potravin do několika Německem obsazených holandských měst během odpoledne 25. dubna, ale tato mise byla později zrušena z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek.

V 1. letecké divizi 40. bojové křídlo vyslalo svou 92. bombardovací skupinu jako vedoucí divizi a 305. skupina ji následovala. Plukovník William H. Nelson byl velitelem 1. letecké divize. Ostatní dvě bojová křídla poslaly všechny tři své skupiny: Ze 41. bojového křídla přišly 303., 379. a 384. skupina, zatímco 1. křídlo poslalo 398., 91. a 381. skupinu. V 92. a v 398. skupině byly čtyři eskadry, zatímco zbylé skupiny vyslaly obvyklé tři eskadry.

Zatímco ostatní bombardovací skupiny zaútočily na závod Škoda, ta 91. která letěla z Bassingbournu, měla zaútočit na letiště v Plzni, kde spojenecká průzkumná letadla zpozorovala asi 100 německých letadel, včetně Me-262. 91. bombardovací skupina zahrnovala 322. eskadru, která létala jako vedoucí skupina, 323. eskadra letěla výše, zatímco 324. eskadra letěla níže. Plukovník Donald H. Sheeler, který letěl ve funkci druhého pilota s posádkou kapitána Rayolyna W. Schroedera byl vedoucím skupiny. První poručík Leslie S. Thompson, Jr., sloužil jako první pilot vedoucí eskadry 323. perutě.

Posádky byly na snídani probuzeny ve 02:00 hodin, pak byli o hodinu později informováni o svých úkolech. Nižší letky byly vyzbrojeny dvaceti 250-librovýni bombami pro všeobecné použití, zatímco vyšší letka byla vyzbrojena šesti bombami pro všeobecné použití o celkové hmotnosti 500 liber a čtyřmi střelnými zbraněmi M-17. Cílovým bodem pro 322. a 324. letku byl střed přistávacích drah, zatímco 323. letka se zaměřila na západní hangár na jižní straně pole. Posádkám bylo řečeno, aby učinili každý možný pokus o udržení bombardovacích plánů v cílové oblasti, čímž by se vyhnuly blízkým civilním oblastem. Bombardování na primární cíle mělo být pouze vizuální, s bombardovacími nadmořskými výškami pro vedoucí letku ve výšce 22 000 stop, vysokou letku ve výšce 22 500 stop a nízkou letku ve výšce 21 500 stop.

Přeloženo ze zdroje: World War II: Eighth Air Force’s 324th Bomb Squadron Flew on the Pilsen Mission

B-17 on bomb run