Lídr svobodného světa se setkal s Donaldem Trumpem
18.03.2017 15:45:29
Autor: Jan Vasko
Jejich styly odrážejí jejich diametrálně odlišné zázemí. Merkelová je první a zatím jedinou německou kancléřkou, vychovanou pastorem v komunistickém východním Německu, kde získala doktorát v oboru fyzikální chemie. I když je nejdéle sloužícím a nejmocnějším vůdcem v Evropě, je spolehlivě skromná, kompetentní a orientovaná na konsensus. Trump je sebestředný, vychovaný v Queensu, neomalený, osobnost z bulváru a reality show a nemohl by být odlišnější.
Kontrast je v podstatě neúprosný. Od zhroucení eurozóny do nárůstu uprchlíků prošla Merkelová několika krizemi. Nemá žádné iluze o Vladimiru Putinovi a o Kremelském týmu prolezlém špionáží, který ovládá Rusko a klade velký důraz na tichou diplomacii, volný obchod, mezinárodní právo a na orgány Evropské unie.
Trump je nevyzkoušený, nemůže nebo nechce kritizovat ruskou invazi do sousední Ukrajiny, odhodlaný hodnotit americkou zahraniční politiku tím, jestli je obchodní bilance aktivní nebo pasivní a do jaké míry jsou náklady na americká vojenská nasazení hrazena a je šťastný, když hovoří o možnosti ostatních zemí po Británii vystoupit z EU.
Když jeho alianční diplomacie čelí intenzivnímu dohledu, který následuje po zprávách o napjatých telefonních rozhovorech s představiteli Austrálie a Mexika, bude se Trump nejlépe chovat. Stejně tak německá vláda nemá zájem na polemizování a doufá, že vyhlásí schůzku jako diplomatický úspěch.
Nicméně, Merkelová se bude snažit přesvědčit Trumpa, aby zvrátil svoje ponoukání k rozpadu EU a ukončil svou nevědomou kritiku NATO. A proč ne? Takovéto zvraty se staly pravidelným rysem zahraniční politiky Donalda Trumpa. Na Středním východě, a to navzdory mnoha rozhovorům velvyslanectví USA s Izraelem, se nikam nepohnul, ani jeho administrativa neučinila kroky k odstoupení od jaderné dohody s Íránem. V Asii, čínská vláda pokořila nového prezidenta trváním na tom, aby dal k ledu myšlenku přehodnotit podporu Washingtonu pro politiku "jedné Číny".
Vzhledem k tomu, že Trump svým způsobem kritizoval Merkelovou před jeho inaugurací a říká, že její rozhodnutí přijmout statisíce uprchlíků bylo strašnou chybou a že s ní a s Putinem bude zacházet zhruba stejným způsobem, očekávání pro setkání jsou skromná. Žádný diplomatický průlom se nestal, a obecné setkání myšlenek dvou dlouholetých spojenců před světovými médii by mělo být dostatečné, aby se zabránilo dalším diplomatickým škodám.
V zákulisí však vývoj dialogu mezi Trumpem a Merkelovou bude udávat směr a sílu západní aliance. Zatímco Merkelová si uchovala nálepku obránce západních hodnot, faktem je, že byla jediným vůdcem připraveným sehrát určitou formu tvrdé hry s novým prezidentem. Když řekla, že Německo by mělo spolupracovat s Amerikou na základě sdílených hodnot (právní stát, tolerance a rovnost práv), stala se de facto vůdcem těch, kteří nutně potřebují chránit tyto hodnoty. A to se stalo ve stejnou dobu, když britská premiérka Theresa May spěchala do Washingtonu, aby byla první evropskou jedničkou, která se setká s Trumpem.
Německá kancléřka je jediným lídrem v Evropě, který má dokonce pravděpodobný nárok na morální vedení. Jako oběť sovětského komunismu, Merkelová vždy bude opatrně naslouchat otázce morálky. A vzhledem k její dlouhověkosti ona byla a vždycky bude respektována. Ale bylo to její nečekané rozhodnutí přijmout některé z miliónů uprchlíků, což založila na morálním pověření, zejména proto, že žádný jiný politický vůdce nepřijal takové politické riziko.
Krutou ironií zvolení Donalda Trumpa je, že po mnoho desetiletí to byly Spojené státy, které byly viděny jako morální vůdce. Během studené války, sovětští disidenti pohlíželi na Spojené státy. A poté, co padl komunismus , to byly Spojené státy, které vedly mezinárodní akce na ochranu obětí represí nebo strádání. Ať už to byli Kurdové v severním Iráku, v Somálsku, v Bosně, v Kosovu nebo výdaje na léky k léčbě milionů trpících virem HIV v Africe a Spojené státy byly zemí od které se očekávala akce.
Už ne v poslední době. Po "vedení z pozadí" za šest let občanské války v Sýrii, byl Washington viděn, jak se vzdává své tradiční role. Takže vůdcovství se nikdo neujal, dokud Merkelová nevystoupila na pomoc statisíce uprchlíkům prchajích před válkou a chaosem. Trump odmítá nejen myšlenku, že by Spojené státy měly jednat s cílem zabránit tragédiím, jako je Sýrie, ale také to, že by měl pomoci v péči o milióny uprchlíků prchajících před konflikty. Trump a Merkelová tak představují dva póly diskuse o uprchlících a odpovědnosti v roce 2017.
Je to také Německo, které vedlo svět k uvalení sankcí na Rusko za jeho invazi a okupaci Ukrajiny. Trump mezitím nejenže odmítl kritizovat Putina za invazi, ale on často navrhoval, aby byly sankce zrušeny, aby byl umožněn nový vztah s Ruskem.
Jedním z indikátorů skutečného průlomu mezi Trumpem a Merkelovou by bylo uznání, že slyší její obavy z Putina. Merkelová je nejmoudřejším vůdcem nyní v úřadu při posuzování nebezpečí z Ruska a nejzkušenější v jednání s Putinem samotným. Pravděpodobně ho požádá aby zchladil své nadšení pro sblížení s Moskvou. Poslechne ?
Ruský problém se bude odehrávat po mnoho měsíců. Do té doby ti, kteří se starají o západní hodnoty mohou i nadále vyhledávat Merkelovou, ale nyní s malou dávkou optimismu. Protože zatímco volby v Nizozemsku, konající se tento týden nemusí být trvalou překážkou pro evropské neo-nacionalisty, mělo by to poskytnout útěchu těm, kteří se obávali, že Trumpovo vítězství v Americe bude nakažlivé a že kontinentální Evropa by se jistě nakazila.
http://www.politico.com/magazine/story/2017/03/the-leader-of-the-free-world-meets-donald-trump-214924
