Imunita získaná COVID vakcínou slábne a jak moc na tom záleží

22.11.2021 19:52:24

Autor: admin

S tím, jak se vyostřují debaty o přeočkování, informace o tom co je známo o trvání imunity založené na vakcíně, se stále mění. Před šesti měsíci udělal Miles Davenport a jeho kolegové odvážnou předpověď. Na základě zveřejněných výsledků testů vakcín a dalších zdrojů dat odhadli, že lidé očkovaní proti COVID-19 ztratí přibližně polovinu svých obranných protilátek každých zhruba 108 dní. Výsledkem je, že vakcíny, které zpočátku nabízely řekněme 90% ochranu proti mírným případům onemocnění, mohly být po 6 nebo 7 měsících účinné pouze v 70%.

„V tu chvíli to bylo poněkud vedlejší,“ říká Davenport, počítačový imunolog z University of New South Wales v Sydney v Austrálii. Celkově se ale předpovědi jeho skupiny splnily.

Imunologické studie prokázaly u očkovaných jedinců trvalý pokles hladin protilátek. Při dlouhodobém sledování očkovaných účastníků odhalila studie rostoucí riziko průlomové infekce. A záznamy o zdravotní péči ze zemí, jako je Izrael, Spojené království a jinde, všechny ukazují, že vakcíny proti COVID-19 ztrácejí svou sílu, alespoň pokud jde o to držet nakažlivé nemoci pod pokličkou.

A to ani při započítání hrozby Delta mutace – a je jasné, že protilátky vyvolané vakcínou odvádějí horší práci při rozpoznávání variant SARS-CoV-2 ve srovnání s původním kmenem viru. Co však zůstává nejasné, je, do jaké míry mohou také slábnout záruky imunitního systému, které chrání očkované lidi před těžkými chorobami, hospitalizací a smrtí. "To je v tuto chvíli otázka za milion," říká Davenport.

Jak se diskuse o přeočkovacích programech vyhrocují s předními globálními zdravotnickými úřady, které tento týden veřejně vystoupily proti této myšlence, představitelé Spojeného království schválily přeočkování pro osoby starší 50 let a poradci amerických regulačních orgánů, kteří se sešli 17.října dikutovali také o problému.

Jak se udržuje imunita vyvolaná vakcínou?

„Ubývá,“ říká Nicole Doria-Roseová, imunoložka z amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci v Bethesda, v Marylandu. Ale ne všechno ubývá stejně.

„Neutralizační“ protilátky, které dokážou zachytit viry dříve, než proniknou do buněk, nemusí mít velkou výdrž. Hladiny těchto molekul obvykle po vakcinaci vystřelí a po měsících se rychle sníží. "Tak fungují vakcíny," říká Doria-Rose.

Ale buněčné imunitní reakce jsou déle trvající – a jak vysvětluje Jennifer Gommerman, imunoložka z University of Toronto v Kanadě: „Buněčná imunita je to, co Vás ochrání před nemocí.“ Paměťové B buňky, které mohou rychle nasadit více protilátek v případě opětovného vystavení viru, mají tendenci ulpívat, stejně jako T buňky, které mohou napadnout již infikované buňky. Obě poskytují přidanou míru ochrany, pokud by SARS-CoV-2 proklouzl přes první obrannou linii těla.

V jedné z mála dlouhodobých studií, které se zabývaly těmito třemi body imunitního systému současně – protilátkami, B buňkami a T buňkami – výzkumníci zjistili, že očkování podnítilo trvalou buněčnou imunitu. Paměťové B buňky dále rostly po dobu nejméně šesti měsíců a postupem času se zlepšily v boji s virem. Počty T-buněk zůstaly relativně stabilní, během doby trvání studie klesaly jen mírně.

"Takže máte tuto rezervu," říká John Wherry, imunolog z University of Pennsylvania Perelman School of Medicine ve Philadelphii, který vedl studii. "Obíhající protilátky mohou klesat, ale váš imunitní systém je schopen znovu naskočit do akce."

Jak vlastně může posilovat imunitní paměť ?

Výzkum imunologa Aliho Ellebedyho z lékařské fakulty Washingtonské univerzity v St Louis, Missouri, pomáhá vysvětlit sílu reakce paměťových B-buněk. Jeho skupina odebrala vzorky z lymfatických uzlin očkovaných jedinců a nalezla malé školy pro dokončení B-buněk – nazývané zárodečná centra, která postupem času chrlily stále silnější imunitní buňky.

B buňky v těchto strukturách náhodně mutují své geny, aby vytvořily celé nové sady protilátek. Ty buňky, které produkují nejlepší repertoár protilátek, nakonec zvítězí prostřednictvím evolučního procesu, který zvýší schopnost imunitního systému bojovat proti Delta a dalším variantám SARS-CoV-2.

Ellebedy a jeho kolegové zpočátku popsali perzistenci těchto zárodečných center po dobu 15 týdnů po imunizaci pomocí vpichu na bázi RNA – déle, než kdokoli kdy předtím viděl u vakcín se starší technologií pro jiná onemocnění. Nyní mají vědci nepublikovaná data, která sledují zárodečná centra po dobu až šesti měsíců. "Tréninkový kemp stále pokračuje," říká Ellebedy. "Je to úžasné."

Měla by tato imunitní paměť poskytovat trvalou ochranu proti vážným onemocněním?

Z velké části by měla. Ale, jak říká Theodora Hatziioannou, viroložka z Rockefellerovy univerzity v New Yorku, „pokud ochrana před nemocí spoléhá na jakékoli úrovni na cirkulující neutralizační protilátky“ – a tyto molekuly jsou zjevně na ústupu – „pak ano, čím déle budete od přirozené infekce nebo od očkování, tím hůř na tom budete“.

Skutečná data ze záznamů diagnostických testů a nemocničních databází naznačují, že by tomu tak mohlo být. Například v Izraeli se zdálo, že starší lidé, kteří byli očkováni na začátku roku, měli během červencové epidemie téměř dvojnásobné riziko vážného onemocnění ve srovnání s podobnými jedinci, kteří byli imunizováni nedávno. Jak výzkumníci uvedli tento týden, starší jedinci, kterým byla podána třetí dávka vakcíny, měli menší pravděpodobnost, že se nakazí a mnohem méně pravděpodobné, že se u nich vyvine závažné onemocnění, než u těch, kteří přeočkováni nebyli.

Eranovi Segalovi, počítačovému biologovi z Weizmann Institute of Science v Rehovotu v Izraeli, který radí izraelské vládě v otázkách COVID-19, jsou důsledky jasné. "Existují přesvědčivé důkazy, že třetí dávka dramaticky zvyšuje ochranu."

Ale jak upozorňuje biostatistik Jeffrey Morris z University of Pennsylvania, závěry z pozorovacích studií tohoto druhu by měly být posuzovány kritickým okem. Lidé, kteří prožívají svůj každodenní život, nejsou účastníky klinických studií. Nejsou započítáni, aby zohlednili behaviorální a demografické rozdíly. A přestože statistické modelování může pomoci opravit některé z těchto proměnných, je nemožné zohlednit všechny potenciální matoucí faktory.

"Základem je," říká Morris, "že potřebujeme pečlivé modelování a potřebujeme opravdu důkladná data, abychom všechny tyto věci rozklíčovali."

A co jiné země kromě Izraele?

Zdá se, že předběžná data ze Spojeného království a Kataru potvrzují izraelskou zkušenost. Výzkumníci z Public Health England tento týden zveřejnili předtisk popisující mírný, ale znatelný pokles účinnosti vakcíny vůči přijetí do nemocnice a úmrtí. K tomuto poklesu došlo asi 20 týdnů po naočkování příjemců jak mRNA vakcíny od Pfizer–BioNTech, tak virové vektorové vakcíny od AstraZeneca – ačkoli účinek byl nejvýraznější u starších jedinců a u osob se zhoršeným zdravotním stavem. Mezi staršími lidmi se také objevily určité náznaky, že větší odstup prvních dvou dávek vakcíny podpořilo trvalejší ochrannou imunitu.

Mezitím v Kataru Laith Abu-Raddad a jeho kolegové minulý měsíc popsali, jak vakcína od Pfizer–BioNTech poskytovala trvale vysokou ochranu proti kritickým onemocněním až šest měsíců po imunizaci. Účinnost vakcíny proti mírným infekcím nebo infekcím bez příznaků se podle očekávání postupně snižovala. Ale když Abu-Raddad, epidemiolog infekčních chorob z Weill Cornell Medicine-Qatar v Dauhá 27. srpna zveřejnil předtisk online, nebyl si jistý potřebou přeočkování.

Pak říkal, že viděl data ze sedmi měsíců po imunizaci. Ačkoli jsou výsledky předběžné, zdá se, že schopnost vakcíny odvrátit hospitalizaci a smrt klesá. "Data si nyní vynutila změnu myšlení," říká Abu-Raddad. (Srovnatelná studie ze Spojených států zatím uvádí údaje pouze o slábnoucí ochraně před infekcí, nikoli před závažnými onemocněními.)

Přesto v celosvětovém měřítku zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se míra závažných onemocnění mezi očkovanými nějak výrazně zvýšila. "Vakcíny jsou skutečně navrženy tak, aby předcházely nemocem," říká Julie McElrath, specialistka na infekční choroby z Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seattlu, Washington. "To stále ještě platí."

I když většina očkovaných jedinců skutečně neonemocní, existují další výhody přeočkování ?

Snížení míry infekce by mělo pomoci přerušit cyklus přenosu viru, což by nakonec vedlo k menšímu počtu případů závažného onemocnění COVID-19 a úmrtí. A podle Fjodora Kondrashova, evolučního genetika z Institute of Science and Technology Austria v Klosterneuburgu, by to také mělo pomoci udržet na uzdě vznik variant odolných vůči vakcínám.

"Věci, které jsou dobré z epidemiologického hlediska," říká, "jsou také dobré z hlediska evoluce."

Jak ukázala modelovací práce Kondrashova, rezistentní viry se s největší pravděpodobností objeví, když přenos není kontrolován. Očkování více lidí je jediným nejúčinnějším zásahem k udržení nízké míry přenosu, ale pomoci může i jakýkoli nárůst účinnosti vakcíny.

Doposud nebyla žádná lidská vakcína zcela podkopána rezistencí tak, jako mnoho protiinfekčních léků, říká Andrew Read, který studuje vývoj infekčních chorob na Pennsylvania State University v University Park. "Nahlodalo to jejich výhody," říká, ale způsoby, které byly opravitelné pomocí vylepšení v designu vakcín.

Nelze říct, že se to nestane s vakcínami COVID-19. "Jsme tady na novém území," říká Read. Varianta Delta překvapila svět. Evoluce a naše imunologické reakce by mohly mít v zásobě další překvapení.

Ale jakákoli diskuse o potřebě přeočkování nemůže být vedena ve vzduchoprázdnu. Kromě úvah o imunitní kinetice mezi imunizovanými jsou zde také otázky hodnoty a dostupnosti vakcín, které je třeba zohlednit. A pokud očkovaní lidé zůstávají mimo nemocnice a márnice, pak říká Katrina Lythgoeová, evoluční epidemioložka z Oxfordské University ve Spojeném království, že teoretické argumenty ohledně rezistence vůči vakcínám jsou vedlejší. "Podle mého názoru," říká, "kromě lidí, kteří jsou zvláště zranitelní, by se úsilí mělo zaměřit na to, aby lidé byli celosvětově očkováni."

Zdroj: https://www.nature.com/articles/d41586-021-02532-4