Horory, kterému čelily vězeňkyně v Assadových věznicích odhaleny

14.10.2017 09:55:40

Autor: admin

Ženy, které přežily znásilnění a mučení v syrských vládních věznicích se brání a připravují se na budoucí právní spory proti válečným zločincům. Zahira (není to její skutečné jméno) byla v roce 2013 ve svých 45 letech zatčena na svém pracovišti na předměstí Damašku. Jakmile dorazila na vojenské letiště Al Mezzeh, byla svlečená prohledána, byla přivázána k posteli a hromadně znásilněna pěti vojáky.

Během následujících 14 dní byla znásilňována nebo jí bylo vyhrožováno znásilněním znovu a znovu.

Během jednoho výslechu, ve kterém říká, že sexuálně vnikli do "každé její tělesné dutiny", voják natočil to, co se dělo a hrozil, že to ukáže její rodině a přátelům.

Během pěti měsíců se přesouvala z jednoho zařízení do druhého zařízení a kromě opakovaného brutálního sexuálního násilí byla také Zahira pravidelně bita. Byla mučena elektrickým proudem a bita hadicí nebo byla přivázána hlavou dolů na dobu delší než jednu hodinu a bita do tváře.

Mezi výslechy v Al Mezzeh byla držena v izolaci, v místnosti ne větší než metr na metr, bez přirozeného světla.

V pobočce vojenského zpravodajství 235 spala ve tří až čtyřmetrových celách spolu se 48 dalšími ženami, které byly tak omezené, že vězenkyně museli spát ve stoje. Mohli používat toaletu jednou za 12 hodin a mýt se jednou za 40 dní.

Zahira byla propuštěna z notoricky známého vězení Adry, když se její zdraví zhoršilo tak vážně, že ztratila vědomí a byla odvezena do nemocnice a její věznitelé se obávali, že by ji zabili.

Při příjezdu do zdravotnického zařízení lékaři zjistili, že má hepatitidu, pneumonii a anémii. A musí zůstat v nemocnici až čtyři měsíce kvůli nápravným operacím inkontinence fekálního a močového ústrojí způsobenou opakovanými znásilněním.

Ženský příběh se nečte snadno. Zkušenost kterou zažila si většina z nás neumí představit.

Ale Zahira a desítky dalších statečných žen se podělily o své příběhy se sítí exilových syrských lékařů a právníků, kteří v nové zprávě dokumentovali, co se jim stalo ve věznicích syrského prezidenta Bašara al-Assada.

Jedna těhotná žena byla zatčena, protože vláda podezřívala jejího manžela, že dodává léky povstaleckým silám a popisuje jak vidí mrtvá těla táhnoucích se po chodbách a jsou potřísněny krví. Křik těch, kteří jsou mučeni, ji stále pronásleduje.

Další bývalá zadržovaná osoba popsala, že byla zavřená v tmavé černé buňce po dobu šesti dnů s mrtvým tělem. Byla tam také ponechána žiletka a ona ji použila, aby se pokusila o sebevraždu.

Fyzické a duševní jizvy z vazby postihují tyto ženy po zbytek svého života. Mnozí mají pocit hanby a jejich vztahy se svými rodinami a komunitami se změnily kvůli stigmatům spojeným se sexuálním napadením a znásilněním.

Jejich nadějí je, posvítit si na to, co se děje v Assadových zadržovacích centrech, vystupňovat mezinárodní tlak, aby byli inspektoři vpuštěni do země a tudíž zastavit beztrestnost vlády.

Jejich svědectví také znamená, že úředníci v syrské vládě, policii a armádě by mohli být odpovědní za své činy v případných případných procesech za válečné zločiny.

"To by mohly být nejsilnější důkazy, které máme, říkají mezinárodní právníci," jeden z neurochirurgů a zakládající člen syrských nevládních organizací právníků a lékařů pro lidská práva (LDHR) nám řekl po telefonu z Gaziantepu na turecko-syrské hranici.

"Toto je jedna z našich nejlepších šancí ke spravedlnosti za tyto zločiny proti lidskosti."

Bylo dosud vzácně málo cest k právní nápravě pro jakékoliv oběti syrské šestileté války. Existuje jen málo možností.

Carla del Ponte, významná mezinárodní žalobkyně pro válečné zločiny, odstoupila ze svého postavení ve vyšetřovací komisi OSN v souvislosti s porušováním lidských práv v občanské válce počátkem tohoto měsíce, protože byla frustrovaná nemožností učinit zločince odpovědnými za své činy.

"Vzdávám se. Státy v Radě bezpečnosti OSN nechtějí spravedlnost, "řekla médiím, když se ukázala, proč skončila.

Bezpečnostní rada by měla jmenovat soud podobný soudům pro konflikty z Rwandy a Jugoslávie - rozhodnutí, které bylo vetováno Ruskem, které je klíčovým podporovatelem Assadovy vlády.

Zatímco vyšetřovací komise schromáždila tisíce rozhovorů a další dokumentaci možných válečných zločinů spáchaných všemi stranami v Sýrii, práce by  byla bez tribunálu zbytečná, dodala.

"Neměli jsme vůbec žádný úspěch", držet pachatele válečných zločinů odpovědnými v Sýrii, řekla prokurátorka. "Pět let jsme šli proti zdi."

Tváří v tvář bezmocné OSN a bez vyhlídky na tribunál Mezinárodního trestního soudu, přechodná spravedlnost a právníci v oblasti lidských práv začali zkoušet novou taktiku.

V březnu se španělský soud souhlasil se slyšením v případu mučení a smrti 43letého řidiče nákladních automobilů v rukou syrské vlády neboť jeho sestra, španělská občanka, byla žalobkyní.

Podle mezinárodního práva jsou za oběti považováni také příbuzní obětí zločinů proti lidskosti, které byly spáchány jinde, takže rozhodnutí španělského soudce o jejím slyšení bylo považováno za důležitý orientační bod pro potenciální stíhání vysokých představitelů v Sýrii.

Mezinárodní soudní komora Guernica 37, právní advokátní skupina v Madridu, která kauzu koupila, uvedla ve svém prohlášení, že "umožní konkrétně soudům vyšetřovat mučení a popravu tisíců civilistů v nelegálních vazebních střediscích" provozovaných Assadovou vládou.

Mohlo by to také znamenat vydání mezinárodních zatýkacích rozkazů na devět syrských představitelů uvedených ve stížnosti, což znamená, že jejich majetek by mohl být zadržen, nebo by mohli platit poplatek, pokud cestují do zahraničí.

Zatímco rozhodnutí bylo minulý měsíc zrušeno kvůli rozdělené porotě španělských soudců a věc byla odvolána. Stephen J Rapp, bývalý velvyslanec Spojených států za Úřad globální trestní spravedlnosti a současný přespolní kolega v Haagském institutu pro celosvětovou spravedlnost, který pomohl se sdělením obvinění, řekl The Independent, že v případě potřeby bude bojovat proti španělskému Nejvyššímu Soudu.

"Advokáti z Guernica 37 mají jistotu ohledně zákona a eventuálního úspěchu," řekl.

"Vzhledem k rokům bolesti, kterou trpěli desetitisíce rodinných příslušníků osob, které byly násilně umístěny do vazby syrské vlády, je to také velmi důležitá a zásadní otázka."

Drženi v nejistotě postupem ve Španělsku, syrské oběti a přeživší, kteří nyní žijí v Německu, také podali žalobu na případ na základě vyšetřování nevládní organizace Evropského střediska pro ústavní a lidská práva (ECCHR).

Jedná se o jiný typ případu - ten založený na koncepci univerzální jurisdikce, který umožňuje státům požadovat soudní pravomoc nad obviněným bez ohledu na to, kde byly jeho zločiny spáchány vzhledem k závažnosti obvinění.

Má se za to, že více jak 65 000 za posledních šest let zemřelo ve věznicích syrského režimu a tisíce dalších se setkali s odporným zacházením ve vazbě. Tato obvinění jsou zločiny proti lidskosti - a jsou proto příliš závažné, aby je tolerovalo arbitrážní právo, tvrdí žalobce.

Aktivisté LDHR doufají, že jejich zjištění sestavená podle Istanbulského protokolu, metodologie OSN o tom, jak rozpoznat a zdokumentovat znaky a symptomy mučení,  může tato dokumentace sloužit jako platný důkaz u soudu a bude předložena jako důkaz v budoucích případech postavených na stejném základě.

"Bylo příliš mnoho žen na výběr, s hroznými příběhy, když jsme se rozhodli sestavit tuto zprávu," řekl lékař LDHR.

"Během války jsem se často cítil bezmocný. To dokumentuje naši historii, bez ohledu na to, jak strašná je a pravděpodobně je to jediný způsob, jakým by se syrští lidé dočkali někdy nějaké spravedlnosti. "