Ekonomické řešení evropského migračního trápení

06.01.2018 21:55:47

Autor: admin

Je jasné, že nastal čas na dlouhodobé řešení evropského narušeného imigračního systému, jak tato otázka vypadá z ekonomického hlediska, nikoliv z emocionálního. Nikde to není dnes jasnější než v Německu. Angela Merkelová, která nedokázala déle než tři měsíce vytvořit koaliční vládu poté, co její strana nejistě držela moc, stále pociťuje následky antiimigračních nálad, které ji 24. září zabránily získat impozantní vítězství. Ale jak všichni víme, problém není jenom v Německu.

Celoevropský poptávkový přistěhovatelský systém by mohl být odpovědí. Musí existovat standardizovaný systém zavedený v celém schengenském prostoru. To by bylo podněcováno poptávkou od přijímajících zemí. Návrat hraničních kontrol, kterými některé protiimigrantské frakce hlasitě argumentují by ztratily na významu. Pro ty, kteří se nyní obávají, že jejich společenství je zamořováno cizinci, kteří jim přicházejí vzít jejich zaměstnání a jsou bezmocní k odklonění neustále rostoucího toku migrantů bude dlouhá cesta k uklidnění jejich obav. Ještě důležitější než pozitivní dopad, který by to mělo na ovlivňování veřejného mínění by byl systém by nasměroval migranty dle potřeb dané země. Migranti všech úrovní dovedností by byli vítáni, pokud by pro ně existovala určitá pracovní příležitost, kterou by nemohl naplnit Evropan. To zvýší jejich šance na dlouhodobou integraci do společnosti.

Tento přístup by objasnil současné smíšené signály a matoucí zprávy o přistěhovalectví, které nyní vycházejí z Evropy. Dovolte mi však zdůraznit, že pro to, aby byl účinný, bude třeba ji uplatňovat souběžně s jiným systémem, který se bude zabývat potřebami uprchlíků nebo osob, které žádají o azyl. Celoevropský imigrační systém zaměřený na poptávku se soustřeďuje na ekonomiku přistěhovalectví a snaží se nalézt řešení problémů, jako je stárnutí a evropské potřeby přístupu k dostatečné pracovní síle k udržení hospodářského rozvoje. Imigranti mohou být řešením. Evropa potřebuje zhruba půl milionu přistěhovalců ročně, aby udržela své hospodářství na správné cestě. V současné době však v celé EU neexistuje systematická metoda, která by účinně plnila tento úkol.

Historicky Evropa byla pro talentované pracovníky považována za méně atraktivní než jiné části světa, které proaktivně povzbuzují lidi k přistěhovalectví. Stávající přístup Evropy vedl k přilákání migrantů s nižším vzděláním než těch, kteří jdou do USA. Imigrační systém založený na poptávce, který odpovídá ekonomickým potřebám země s dovednostmi těch, kteří usilují o přistěhovalectví, připraví cestu pro mnohem hladší asimilaci migrantů do společnosti.
Praktická implementace

Tak, jak by fungoval tento celoevropský imigrační systém poháněný poptávkou? Především je třeba, aby byla řízena lokálně a pracoviště bylo identifikováno na místní úrovni. Kdo by měl lépe vědět, jaké pracovní místa jsou v daném místě potřebná než ti, kteří žijí ve společnosti? Tento přístup by snížil pravděpodobnost nelibosti, protože místní obyvatelé by se cítili oprávněni přijímat rozhodnutí, která přímo ovlivňují jejich životy. Současně musí existovat spolupráce i na úrovni země, přičemž stejná pravidla platí v celém regionu nebo by se migranti jednoduše uplatňovali v zemích, kde je pro ně jednodušší získat kvalifikaci.

Přistěhovalecký problém zašel příliš daleko. Je na čase najít nový způsob, co s tím a musíme jednat rychle. Podle mého názoru by bylo konstruktivní začít s shromažďováním informací o přístupu zemí, které již mají selektivní systém založený na poptávce (USA, Kanada, Austrálie) a současnými postupy v klíčových evropských zemích, jako je Německo a Francie. Jak mohou jiné země úspěšně přistupovat k přistěhovalcům, kteří nejsou uprchlíky? Jaké jsou efektivní systémy, které používají? Rovněž bychom potřebovali jasné porozumění evropskému trhu práce, jakož i obrovskou digitální platformu, která by podpořila data, která budou pro toto tvořena a získávána.

Soukromý sektor, který by jednoznačně těžil ze zvýšené efektivity pracovních sil, by musel úzce spolupracovat s vládou na financování tohoto projektu. Dobrou zprávou je, že v této době velkých dat se neočekávají náklady na získávání informací jako nepřípustné. Také bychom museli zapojit občanskou společnost, aby zajistila, že zákony o ochraně soukromí nebudou porušeny. Takže musíme jednat rychle, ale opatrně - a věnovat jenom takovou pozornost chápání jako k realitě.

Musí být řešena například citlivá otázka mobility migrantů. I když je zásadní, aby se zabránilo i nejmenšímu chápání shlukování přistěhovalců do jenom určitých "schválených" oblastí, je třeba zavést opatření, která zajistí, aby systém fungoval efektivně jak pro migranty, tak pro hostitelské země. Musí existovat mechanismy kontroly přeshraničního pohybu, neboť tato mobilita musí být postupným procesem. Jedním z přístupů by mohl být požadavek, aby migranti zůstali v evropském městě, ve kterém byli původně zaměstnáni po dobu minimálně (např. tří let). Poté by jim bylo přiznáno celorepublikové bydliště a po deseti letech by mohli žít a pracovat kdekoliv v rámci EU.

Tato postupná realizace je zásadní kvůli historickému kontextu a současné debatě, která je zdrojem protiimigračních nálad. Veřejné vzdělávání a přijetí jsou zásadní pro úspěch projektu. Původní cíl by mohl být stanoven na 20 až 50 tisíc přistěhovalců ročně s konkrétními nabídkami práce pro celou Evropu. Jejich úspěšné příběhy a úspěšná integrace do společnosti by pomohly změnit stávající negativní vnímání přistěhovalců a ukázat výhody systematického přístupu k této problematice. Jakmile nastane tato kulturní změna, mohou se čísla postupně zvyšovat v souladu s prognózami hospodářského růstu a trhu práce.

Jsem přesvědčen, že tento projekt má slušnou šanci fungovat. Můžeme to buď zkusit nebo pokračovat v tom, co jsme vždycky dělali v minulosti a přesto očekávat jiné výsledky. Jak se říká, je to skutečná definice šílenství.