Dokud Assad neodejde, Syřané jako já se budou příliš bát návratu domů

22.09.2018 10:58:07

Autor: admin

Léta války a předtím léta diktatury způsobily, že Syřané se bojí naší vlastní země. Obáváme se svévolného zatýkání a vyhlídky, že naše děti, přátelé a sousedé jsou zabíjeni jako varování, když se ozvou proti režimu. Pro Syřana v Británii jako jsem já je někdy těžké vědět, co si o mě lidé myslí. Vědí, jak těžké je opustit naše domovy? Nebo si lidé jen přejí, abychom se všichni vrátili tam, odkud jsme přišli?

Použití chemických zbraní v Sýrii šokovalo svět a je naprosto pravděpodobné, že tyto útoky byly spáchány Assadovým režimem. Zdravotníci hlásili, že postižení měli symptomy charakteristické pro chemické útoky včetně akutní dušnosti.

Tváře jim zmodraly, ústa byla pokryta pěnou a jejich oči byly vylekané. Rusko-syrské letectvo uskutečnilo více než 350 náletů během dvou dnů, zatímco vrtulníky syrského režimu shodily více než 120 barelových bomb. Assad řekl, že je "znuděný" z těch počtů. To proto, že syrské životy pro něj nic neznamenají.

Když jsem byla v Londýně, ukázalo se že to zde naopak lidi zajímá a chtějí pomoci. Neodsuzují nás, ale cítí soucit kvůli tomu, čím jsme prošli. Většina lidí viděla hrozné obrázky života v Sýrii. Obrázky matek, které držely své mrtvé děti, budovy bombardované do sutin a komunity zasažené brutálním terorismem. Vědí, že Sýrie je peklo na zemi a neprchali bychom, kdybychom nebyli zoufalí.

Utekla jsem ze Sýrie se svým mladým synem, když mu bylo pouhých pět let. Nejsme ekonomičtí migranti a ani jsme nepřišli s ušlechtilým cílem "budování lepšího života". Místo toho jsme přišli kvůli naší bezpečnosti. Mnozí z nich odcházeli neochotně a uprchli jenom poté, co bylo zřejmé, že jejich rodiny budou zabity, pokud zůstanou a to buď Assadem nebo extrémisty. Zanechali jsme za sebou své příbuzné, domovy, vzpomínky a naši historii.

Navzdory tomu víme, že patříme mezi ty štastné. Proto jsem založila syrský dům, charitu, která je určena na pomoc Syřanům, kteří unikli před válkou. To zahrnuje podporu Syřanů poskytnutím kurzů angličtiny, právní podpory a poradenství pro ty, kteří byli traumatizováni životem ve válečné zóně.

Británie nám dala příležitost žít v zemi, kde naše děti mohou chodit do školy a kde mohou lidé jít ven, aniž by nejprve nenarazili na ostřelovače. Pravdou je, že zatímco jsme vděční za to, že jsme naživu, většina Syřanů sní o tom, aby se mohli bezpečně vrátit domů. Někteří lidé se mě ptají, jaká je na to odpověď.

Po sedmi letech konfliktu neexistuje žádná rychlá náprava a žádné snadné odpovědi. Ale existují řešení.

Nejprve musí svět bezprostředně usilovat o politické řešení, včetně okamžitých kroků 193 zemí proti zločinnému syrskému režimu a Rusku, které ratifikovaly Úmluvu o chemických zbraních.

Za druhé, musíme zastavit režim, aby si uzmul zemi těch, kteří byli nuceni utéct. Mnoho budov bylo v letech války zničeno a režim se snažil zabavit domy, pozemky a majetek těch, kteří uprchli do Evropy a do sousedních zemí. Koneckonců nebudeme schopni se vrátit domů, pokud tam nebudou domovy, kam by se dalo vrátit.

Za třetí, je rozhodující, aby byl Assad odstraněn od moci. Odstranění Assada je zásadní nejen k zastavení násilí, které vidíme, ale proto, že jenom tak se budou Syřané cítit bezpečně, aby se vrátili domů, když jeho jed zmizí. Roky války a diktatury předtím způsobily, že Syřané se bojí své země. Obáváme se svévolného zatýkání a vyhlídky, že naše děti, přátelé a sousedi, které jsou zabiti jako varování, když se ozvou proti režimu.

Avšak možná nejdůležitější je, že budoucnost Sýrie závisí na demokracii. Demokracie znamená, že neshody vedou k debatě, nikoliv ke smrti. Bude to znamenat, že obyčejní Syřané mohou nakonec říci, jak je země vedena a nehledět bezmocně jak jsou diktátoři nahrazováni teroristy.

Bude to znamenat zavedení právního řádu, podle něhož by se s lidmi zacházelo stejně a hnát k odpovědnosti ty, kteří mohou za toto utrpení. Obyčejní Syřané si od začátku ujasnili, že nechtějí extrémismus a nechtějí diktaturu.

Slyšela jsem výkřiky, že mezinárodní odsouzení "nestačí", ale v mých očích je odsouzení lepší než mlčení. Je to jistě lepší, než se vzdát a podřídit Assadovi a jeho vražednému režimu. Nestačí kritizovat to, co svět dělal nebo neudělal v minulosti, musíme jednat nyní a dnes.

Proto je tak důležité, aby se mezinárodní společenství i nadále scházelo a činilo odpovědné ty, kteří jsou zodpovědní za utrpení, které vidíme před našima očima. Nesmíme označovat tuto válku obtížně řešitelnou, ale stavět na naší kolektivní vůli zajistit diplomatické řešení k ukončení násilí.

Musíme jednat nyní, nejenom aby rodiny v Sýrii byli v bezpečí, ale aby ti z nás, kteří byli nuceni uprchnout, se mohli konečně vrátit domů.