Chabá obrana anexe Krymu Václavem Klausem
23.08.2016 17:32:55
Autor: Jan Vasko
Bývalý český prezident Václav Klaus je možná nejvýznamnější zahraniční postavou, která brání ruskou anexi Krymu a popírá spoluúčast Kremlu v rozvíjející se válce na východě Ukrajiny. Klaus, který byl také ministrem financí Československa (1989-92) a premiérem České republiky (1992-98), si zaslouží ocenění za úspěšný přechod České republiky v moderní evropskou demokracii a do hospodářství volného obchodu, ale jeho poslední výroky o Ukrajině jsou zarážející a znepokojivé.
V eseji "Začněme skutečnou debatu o Ukrajině" ve které je jako spoluautor s Jiřím Weiglem, jeho bývalým kancléřem, Klaus odmítá nejpřímější výklad událostí na Krymu, a sice, že tato část Ukrajiny byla připojena Ruskem. Podle jeho názoru, březnové referendum přišlo kvůli "obavám ruské části ukrajinského obyvatelstva, které se začaly neustále zvyšovat." V jiném prohlášení, Klaus označil ruskou anexi pomocí šachového termínu "vynucený pohyb", což odkazuje na pohyb, který nemá žádnou reálnou alternativu, a proto je k tomu "přinucen" soupeřem, takže Kreml pouze reagoval na události na Ukrajině, které se rozvinuly bez jejího předchozího zásahu.
Klaus ignoruje skutečnost, že ruská kampaň na Krymu začala v dostatečném předstihu před odjezdem (ne "de facto vyhoštěním", jak sám říká) prezidenta Viktora Janukovyče z Kyjeva a ještě předtím, než byla podepsána smlouva mezi Janukovyčem a opozicí, zprostředkovanou třemi evropskými ministry zahraničních věcí 21. února. Tuto skutečnost potvrzují, mimo jiné tím, že medaile vydané ruským ministerstvem obrany při příležitosti "Návratu Krymu," byly uděleny bývalým Ukrajincům, jako vojáků Berkutu, kteří podporovali ruskou anexi Krymu. Na rubu medaile odkazuje na období mezi 20. únorem a 18. březnem, jasně přiznává, že krymská operace byla zahájena před změnou vlády v Kyjevě.
Klaus tvrdí, že oddělení Krymu od Ukrajiny byl následek pravého úsilí svých obyvatel o dosažení nezávislosti. Ale nabízí jen velmi málo důkazů pro toto tvrzení. Krym se dlouho těšil značné autonomii v rámci Ukrajiny, včetně vlastní ústavy. Jediné otevřeně separatistické hnutí na Krymu, ruská jednota, vedená samozvaným předsedou vlády Krymu, Sergejem Aksjonovem (také známým jako "šotek" v Krymském podsvětí) měla zajištěna pouze tři křesla ze 100 v posledních volbách do krymského parlamentu. A v letech 2011 a 2014, veřejně prohlásil, podpora pro připojení k Rusku se mezi krymskými obyvateli pohybovala mezi 23 a 41 procenty.
Samotné Krymské referendum,dabované "occupendem" Ukrajinci, bylo nelegitimní a to nejen proto, že nemělo žádný právní základ, ale mnohem důležitější bylo to, že neodráželo většinový názor lidu Krymu. Podle zprávy ruského Výboru pro občanskou společnost a lidská práva, oficiální sdružení pracující pod záštitou ruského prezidenta, volební účast v "occupendu" bylo mezi 15 a 30 procenty. Podle vůdce krymských Tatarů, Mustafa Dzhemileva, ruská Federální bezpečnostní služba (FSB) odhadla účast na 32 procent.
Klaus tvrdí, že demonstrace na Maidanu se zradikalizovala, ač "vláda Viktora Janukovyče učinila všechny druhy opatření a nedělala žádné represivní opatření proti nim." Ve skutečnosti se demonstrace na Maidanu ukázala jako přímá reakce na zásah proti demonstrantům 30. listopadu. Předcházelo to násilným událostem z února tohoto roku, řadou represivních aktů režimu proti pokojným demonstrantům, jako byl ten 11. prosince.
Klaus také zdá se, že věří, že demonstrace byly organizovány "soudruhy v západní Evropě a ve Spojených státech," za účelem "čerpat z napětí na Ukrajině, organizovat všechny ty Maidany. To byl způsob, jak zničit Ukrajinu. "Zatímco odsuzuje údajné zapojení Západu do protestů, Klaus zapomíná na vleklé ekonomické války v Moskvě, jejichž cílem, v souladu s Putinovým poradcem Sergejem Glazyevem bylo, aby odradily Ukrajince od podpisu" sebevražedné " dohody o přidružení s Evropskou unií. Na konci července loňského roku, ruský šéf hygienické služby uložil zákaz dovozu produktů výrobce cukrovinek Roshen (vlastněný Petro Poroshenkem, nyní prezidentem). Zákaz byl pak se rozšířen na různé jiné ukrajinské dovozy do Ruska, sklápěcí tak ukrajinské hospodářství do recese ve druhé polovině roku 2013.
Klaus naznačuje, že současná situace je výsledkem složitých historických, politických a kulturních dědictví Ukrajiny, a nikoliv zapojením Ruska, které pouze reagovalo. Je pravda, že ukrajinský politický a ekonomický přechod se jen stěží kvalifikuje jako úspěch. Nicméně, pokud vůbec něco, frustrace občanů s chudými ekonomickými vyhlídkami a bezuzdnou korupcí byla klíčovým faktorem, který přispěl k vzestupu protestů na Maidanu.
Některá z dalších tvrzení vznesených Klausem s cílem vysvětlit události na Ukrajině se jeví ještě více nejasná. Vezměte úvodní větu z jeho prohlášení, kterého je také spoluautorem s Jiřím Weiglem, od 21. února, ve kterém identifikuje Ukrajinu jako "do značné míry" "umělou jednotku, která se neměla proměnit v nezávislý stát až do rozpadu Sovětského svazu před dvěma desetiletími. "Ale proč by se moderní Ukrajina měla zdát víc" umělá ", než, řekněme, samostatné Československo po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918, se svými značnými menšinami Němců, Maďarů, Rusínů a ostatní populace?
Po tomto pochybném tvrzení se pak Klaus snaží ilustrovat umělý charakter Ukrajiny poukazem na to, že "to zahrnuje území na západě, které nikdy nepatřilo k ruské říši (Zakarpatská oblast, Galicia, a další) a stala součástí Ruska až po druhé světové válce, a na druhé straně území, která byla od 18. století čistě ruská (Krym, Oděsa, východní část země), pro které je nezávislost Ukrajiny znamenala vytěsnění ze svého původního národa. " Pomineme-li skutečnost, že Galicia byl obsazena ruskými vojsky v letech 1914 a 1915, jaký je význam takového pozorování? Je Polsko "umělá entita", protože zahrnuje území bývalé Německé, rakouské či ruské říše? A co Rumunsko, původně Turky kontrolované Valašsko a Maďarský řízená Transylvánie? Klíčem k úspěchu je, že východní Galicia a Zakarpatské oblasti jsou odlišně ukrajinské, protože už dlouho měly značnou ukrajinskou populaci. Na počátku 20. století, 65 procent lidí ve východní Haliči byli Ukrajinci. V Zakarpatské oblasti, Ukrajinci tvořili 60 procent populace v roce 1880, 63 procent v roce 1921 a 81 procent v roce 2001.
Aby to bylo ještě horší, druhá část téže větě je prostě nepravda. Podle sčítání lidu v roce 1897, Ukrajinci tvořili relativní nebo absolutní většinu ve všech bývalých guberniích (nebo provinciích), které ideologové z Kremlu rádi nazývají "Novorossiya" ( "nové Rusko"). V Tavricheské gubernii, například Ukrajinci činili 42,2 procenta populace, v porovnání s 27,9 procenty Rusů. V Chersonské gubernii, která zahrnovala Odessu, Ukrajinci reprezentovali 53,5 procenta z celkového počtu obyvatel. V oblasti Jekatěrinské a Charkovské, Ukrajinci tvořili ještě větší většiny, což představuje 68,9 až 80,6 procenta populace.
Klaus také píše, že Ukrajina "nemá historickou tradici státnosti." To je nejpodivnější tvrzení, vzhledem k tomu, Ukrajinci mají historický původ svého státu na těchto subjektech jako je Kyjevská Rus (882-1240), Knížectví Galicia- Volyně (1199-1243), království Galicie-Volyně (1243-1392), Záporoží (1489-1709) se Hetmanshina (1648-1764), ukrajinská lidová republika (1917-1920), a západní ukrajinská lidová republika (1918-1919).
Historický Klausův revizionismus získal novou kvalitu, když uvádí, že "ruské a poruštěné oblasti na východě a jihu Ukrajiny (s jejich 300 letou ruskou historií) byly uměle spojeny s původně polskou Haličí a Podkarpatskou Rusi získanou Stalinem po II. světové válce, země, které nikdy nepatřily některým ze starých slovanských států na východě. "Přehlédněme, že jihovýchodní oblasti Ukrajiny nebyly osídleny výhradně nebo převážně etnickými Rusy. Tato území, která nikdy nebyla pod kontrolou současné Ruské federace (založena v roce 1991), akorát byla součástí Ruské říše, jsou ve skutečnosti na stejné úrovni s oblastmi nyní nezávislého Finska, Polska, Moldavska, Kazachstánu, kavkazských, a středoasijských republik. Ledaže bychom je řadili jako závislé osoby na Rusku, ale je obtížné ospravedlnit, proč bychom měli takto považovat jihovýchodní Ukrajinu.
Mezitím, polská (západní) Galicia, s Krakovem jako svým centrem, kterou Klaus zmiňuje, nikdy nebyla součástí Ukrajiny na rozdíl od ukrajinské (východní) Haliče, s hlavním městem Lvov. A východní Galicia nejenže nepatřila ke starým slovanským státům na východě, ale byla klíčovou součástí Kyjevské Rusi a "kolébkou" knížectví Galicie-Volyně a království Galicie-Volyně. A Podkarpatská Rus se stala součástí slovanského státu, který není v roce 1945, jak Klaus tvrdí, ale v roce 1280, kdy se Lev, kníže Galicie-Volyně, dobyl tento region. Byl to otec Lva, princ Daniel, který v podstatě postavil nové město a pojmenoval jej Lvov po svém synovi.
Podle Klause, "Ukrajina zůstala, a musela zůstat zemí ekonomicky hluboce zakořeněnou v post-sovětském bloku, zemí spojenou s Ruskem a v mnoha ohledech ne něm závislou." Nicméně, mnoho dalších zemí bývalého SSSR a bývalé Varšavské smlouvy, včetně České republiky, bylo úzce integrováno do post-sovětském prostoru. Přesto to nezabránilo mnohým z nich, Estoncům, Litevcům, Čechům nebo Gruzíncům v budování efektivních ekonomických a politických systémů, aby se osvobodili z pout své předchozí závislosti na Rusku.
Ani Klausovo odsuzující prohlášení o ekonomice Ukrajiny. Nazývá západní část Ukrajiny "zaostalou a slabou" a domnívá se, že "ekonomická váha jeho východní části dosud pokaždé převládala." Ve skutečnosti, každý rok od roku 2001, kombinovaný západ a střed Ukrajiny překonal kombinovaný východ a jih podle objemu hrubého regionálního produktu. Kromě poradenské zdroje v Kremlu, Klaus by se měl laskavě seznámit s publikací ukrajinského statistického úřadu.
Vysvětlení, že Klausovi záleží na vazbách mezi Ruskem a Ukrajinou se dá spoléhat, alespoň částečně, totiž na jejich společné kulturní a historické dědictví. "Pro Rusko, Ukrajina je více než jen jeho nejbližší cizí zemi, více než např. Estonsko, Tádžikistán, nebo Ázerbájdžán. Jedná se o historickou kolébku své státnosti a kultury, která je domovem desítek milionů Rusů, "napsal ve svém prohlášení 21. února. Ve své delší dubnové eseji také tvrdil, že Ukrajina "má miliony Rusů žijících v ní (více než jedna třetina obyvatel)."
Ignorujme skutečnost, že "desítky milionů Rusů" nežijí na Ukrajině a nezohledňují "třetinu své populace". Skutečná čísla, podle sčítání lidu z roku 2001, jsou spíš 8,3 milionu a 17,3 procenta, resp. v každém případě, pokud Ukrajina je skutečně kolébkou moderního Ruska, pak Anglie je také kolébkou moderních Spojených států amerických, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. Ale na rozdíl od Ukrajiny, můžeme pochybovat o tom, že Klaus by viděl důvod nebo ospravedlnění pro jakoukoliv z těchto zemí nárokovat si anglické území.
Vrcholem Klausova nesprávného výkladu ukrajinské historie a politické reality je jeho opakování Putinovské propagandy o údajném nacionalistickém jádře revoluce na Maidanu. "Svržením Janukovyče" říká Klaus: "nacionalistická západní část země předpokládá výlučnou pravomoc".
Ale "nacionalismus" má odlišný význam a Klaus neposkytuje žádné argumenty, proč považuje současnou politickou reprezentaci na Ukrajině "nacionální. Člověk se může akorát dohadovat. Klaus narážel na skutečnost, že v kabinetu byla přidělena tři místa straně Svoboda, ve vládě spoléhající na podporu všech parlamentních skupin, s výjimkou komunistů? Možná, ale kontrola Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí a místopředseda vlády ministerského úřadu pro humanitární záležitosti stěží vypadá jako exkluzivní převzetí moci v zemi. Nebo si Klaus myslí, že bývalý premiér Arsenij Yatsenyuk je západní ukrajinský nacionalista jen proto, že se narodil v Bukovině v Chernovtsy ?
Je-li to logicky podložené, mohlo by mít cenu připomenout, že prezident Petro Poroshenko pochází z provincie Oděsa a mluvčí parlamentu, Oleksandr Turčynov, je z jihovýchodu (Dněpropetrovsk). Ministr vnitra, Arsen Avakov, který se narodil arménským rodičům v Ázerbájdžánu, žil v Charkově, a nový šéf Ukrajinské bezpečnostní služby (SBU), Valentin Nalivaichenko, se narodil v Záporoží, na jihu.
Nechceme spekulovat o základních motivech Klausových výroků o Ukrajině. Řekněme, že souhrn argumentů. které předložil k dnešnímu dni mají malý základ v realitě, ale spíše v dezinformacích, polopravdách a škodlivých lžích, které jsou šířeny novinářským odpadem jako Russia Today nebo Hlas Ruska. Je-li jeho pravým cílem (jak sám říká) "start skutečné ukrajinské diskuse," tak Klausova veřejná prohlášení dosáhnou opaku. Ještě horší je, že tato jeho prohlášení mu zanechají trvale špatnou pověst.
http://www.worldaffairsjournal.org/article/former-president-klauss-flawed-defense-crimeas-annexation
Foto od Ludek