Čára v písku: Finsko a nepředvídatelný soused

08.09.2016 22:12:09

Autor: admin

Pokračující válka na Ukrajině a Ruská anexe Krymu v březnu 2014 změnily Evropu. Zvýšená ruská vojenská aktivita je také cítit v oblasti Baltského moře, ačkoli zvýšené napětí je politickým a vojenským důsledkem konfliktu na Ukrajině, a ne něco co vychází ze samotného regionu. V tomto smyslu se jedná o takový malý cirkus dokonce s blízkostí k severnímu hlavnímu městu Ruska, Saint Petersburgu. Přesto válka na Ukrajině vyvolala intenzivní bezpečnostní debatu ve Finsku a ve Švédsku, oba státy jsou blízkými nečlenskými partnery NATO. Jedná se konkrétně o možnost členství v NATO, která je projednávána s velkou intenzitou ve Finsku i ve Švédsku, takovou intenzitou, která nebyla od dob studené války. Zachování této možnosti je klíčovým prostředkem pro tyto severské státy, aby řídili vztahy s jejich velkým východním sousedem. Rusko má čtrnáct sousedů a nejdelší pozemní hranici na světě. Ruské hranice s Finskem a Norskem jsou nejstabilnější a dobře řízené. Vskutku, Finsko- ruský pohraniční režim, fungoval bezchybně od roku 1950. To znamená až do podzimu 2015, kdy se k velkému překvapení Norska a Finska, Rusko najednou rozhodlo pouštět státní příslušníky třetích zemí bez řádného víza. Nejen, že toto porušení důvěry zpochybnilo dlouho zavedené hraniční režimy a zhoršilo uprchlickou krizi v Evropě, ale také se zdá být hybridním nástrojem zprostředkování poselství ruské moci. Bylo to zjištěno nezávislým znaleckým posudkem s názvem "Dopady Finska na možné členství v NATO", který byl zadán finským ministerstvem zahraničních věcí a na kterém jsem se také podílel. V článku z dubna 2016 jsme zaznamenali: Nečekané a nevyprovokované porušení hraničního režimu je příkladem ruského sklonu vytvářet nějaký problém, a poté pákovým efektem nabídnout tento problém řídit, aniž by to bylo nutné. Účinek této ruské změny byl zničující, překvapivě se obrátil do vzteku. Ale hraniční nepořádek se nakonec vytřídil, a nyní se zdá nepravděpodobné, že by Rusko tento konkrétní postup opakovalo. Kromě hraničních otázek, a to jak Finsko, tak i Norsko mají široké bilaterální smlouvy s Ruskem, zatímco Švédsko má s Moskvou jenom omezené kontakty mimo diplomatických vztahů. Základní rozdíly mezi Finskem a Švédskem lze ilustrovat ideologií a identitou. Pokud jde o ideologii, Finsko vyznává pragmatismus, antitezi ideologie. Naproti tomu švédský pohled na svět je i nadále silně ovlivňován dědictvím bývalého premiéra Olofa Palmeho a sociálně demokratické filozofie. Identita Finů je založena na přežití, zatímco Švédové mají neutralitu do značné míry jako součást jejich národní identity. Geografické umístění Finska a Švédska částečně vysvětluje rozdíly v tónu a obsahu probíhajících debat obou zemí o NATO. Švédská debata je více alarmující a je ovládána aktivisty. Anna-Lena Lauren, moskevská dopisovatelka předního švédského deníku, to vyjádřila takto: " Švédové jsou více pobouřeni než vystrašeni z vývoje v Rusku, [zatímco] Finové mají větší obavy než by je to nějak pobuřovalo". Pozice švédské a finské vlády jsou pevné a jednoznačné. Ze závěru naší zprávy bylo jasné, že nekoordinovaný pohyb některého národa ve vztahu k NATO by mohl nepříznivě ovlivnit bezpečnost ostatních. Rozhodnutí Helsinek vstoupit do aliance by představovalo zásadní změnu, která by transformovala obecně bezpečnostní politiku Finska a zvláště jejich vztah s Ruskem. Malá země jako Finsko má dobrý důvod být opatrné při zvažování volby rozsáhlé strategie. Naše zpráva obsahovala námitku, nicméně, ta odpovídá názoru finské vlády ". Možnost požádat o členství zůstává nástrojem pro zvládnutí geopolitického dilematu, který představuje nepředvídatelný soused". V každém případě jakákoli politika neutrality je minulostí. Jako člen EU, Finsko není neutrální, akorát není vojenský spojenec. Ve skutečnosti to, co začalo s nástupem do programu NATO Partnerství pro mír v roce 1994 se stalo nedílnou součástí bezpečnostní politiky Finska. Finské ozbrojené síly dnes jsou plně kompatibilní s NATO. Neexistuje žádný plán pro přistoupení, ale politika státu zůstává na pozici, aby zůstala možnost požádat o členství. Současně, Finsko a Švédsko, které tvoří společný strategický prostor, prohloubily obrannou spolupráci bezprecedentním způsobem. Stejně jako Švédsko, i Finsko uzavřelo dvoustrannou dohodu o spolupráci s Británií a jedná o podobné dohodě se Spojenými státy. Tyto dohody jsou technické, ale jejich význam nelze popřít, když demonstrují vojenské manévry se silami NATO a USA. Pro Rusko je však členství Finska NATO čárou v písku. Čára, kterou by v tomto případě Finsko překročilo by vyvolalo ruskou reakci a vyvolalo byto vážnou krizi nebo dokonce přerušení vztahů s Moskvou. Na začátku července 2016, kdy finský korespondent se ptal Vladimira Putina na tiskové konferenci, proč Rusko tlačí Finsko a Švédsko do NATO, ruský prezident prohlásil, že Moskva by přemístila své jednotky v případě, že by se Helsinki připojily k alianci. Putinova úsečná odpověď uzavřela tento cyklus debaty o NATO. To potvrdilo existenci červené čáry ale konkrétně neuvedl, jak zareaguje na spolupráci Finska s NATO, na stále těsnější spolupráci se Švédskem, či na transatlantické vazby. Finsko není bezbranné, a země se nikdy nevzdala teritoriální obrany nebo opuštění branné povinnosti. Ve svém projevu na konci srpna, finský prezident Sauli NIINISTÖ shrnul význam národní obrany jako hlavní zdroj národní bezpečnosti Finska: "Naučili jsme se myslet, že důvěryhodná obrana vytváří práh a odstrašující prostředek pro vetřelce. Stejně tak je důležité, aby v případě vážné krize, kdyby měla vypuknout, důvěryhodná finská obrana také poskytovala silné pobídky pro partnerství. " Přežití a vyhýbání se okupaci jsou snad největší úspěchy Finska. Jistě, najít modus vivendi s bývalým nepřítelem je to, co dělá finský příběh tak přesvědčivý. Souběžně s tím nepolevující odhodlání Finska v integraci do západních struktur bylo základním kamenem jejího hospodářského úspěchu. Úzká spolupráce s NATO je logickým pokračováním tohoto úsilí. Možnost podání žádosti o členství v NATO zůstává nástrojem pro správu nepředvídatelného souseda. http://carnegieeurope.eu/strategiceurope/?fa=64509 Jonik [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons