Rusko učinilo z amerického tisku zbraň

23.10.2016 17:44:40

Autor: Jan Vasko

Jsou přesvědčivé důkazy o tom, že Rusko hackuje spojence Hillary Clintonové a předává soukromé informace, které krade na WikiLeaks, které to okamžitě zveřejňuje. Cílem je v rozporu s americkými volbami pomoci Donaldu Trumpovi získat presidentství nebo prostě zasít chaos, který způsobuje, že Američané pochybují o výsledcích.

To, o čem se nemluvilo je, že Vladimir Putin má bezděčné spojence: americká média, která mu pomáhají dosáhnout právě tohoto úkolu.

Pro WikiLeaks nestačí zveřejňovat e-maily napadené hackery. Velmi málo obyčejných lidí skutečně procházejí množství surových dat. Potřebujete sdělovací prostředky s širokou čtenářskou obcí, abyste mohli šířit hacknuté informace a dát politicky škodlivé citace od Clintonové do novinových článků a televizních přenosů, které mají dosah k desítkám milionů lidí. Pokud by Rusko uspělo v narušení voleb v USA, pak bude jenom proto, že mělo tisk jako svého partnera.

"Nejde jen o získávání informací. Začíná to je distribucí a šířením", vysvětluje Nicholas Weaver, vedoucí vědecký pracovník International Computer Science Institute UC Berkeley. "Jedna věc je myslím, důležitá, a to je to, aby tiskové instituce rozpoznaly, když jsou zneužívány."

To se však neděje, protože americký tisk je proruský. Rusko místo toho hraje na pobídky tisku, a dělá to tak, že americký tisk nemá jinou možnost, než jít spolu s jeho plánem.

WikiLeaks odhalil spiknutí úředníků DNC s cílem podkopat kandidaturu Bernieho Sanderse, což tato odhalení nakonec donutily Debbie Wassermanovou Schultzovou odstoupit. E-maily ukradené od poradce Clintonové Johna Podesta, a zveřejněné WikiLeaks odhalily ukázky z projevů Clintonové za zavřenými dveřmi s velkými bankami, což je předmětem významné polemiky v demokratických primárních volbách. V jednom z těch úryvků, které Donald Trump zachytil téměř okamžitě, Clintonová mluvila o potřebě "jak veřejné, tak soukromé pozice" o klíčových otázkách politiky.

Jsou položky zpráv o velkých obchodech, a žádnou zprávu by si žádná organizace nemohla dovolit ignorovat. My ve Voxu, se například e-maily DNC a Podestou zabýváme intenzivně - a ne nedbale.

To je o tom, jak nás Rusko dostává. Poté, co WikiLeaks zveřejňuje stohy líbivých e-mailů, tisk se dostal do rohu: Svou prací pomáhá nepřátelské cizí mocnosti manipulovat americké volby a pravděpodobně dokonce pomoci oslabit víru v tisk samotný.

A to je důvod, proč Putinův plán je tak ďábelský: On podkopává důvěryhodnost dvou klíčových amerických institucí na jeden zátah.

Země stále více a více hackují jiné vlády a zahraniční firmy. Severní Korea, která byla považována za technologické stojaté vody, a zdá se, že v roce 2014 hacknula e-maily firmy Sony Pictures jako odplatu že natočila film, který se vysmíval Kim Čong-unovi. Informace unikly klikatě aby je nakonec zveřejnila WikiLeaks.

Drby celebrit v e-mailech uvedly do hlubokých rozpaků vedení společnosti. Ještě horší byly některé e-maily od vedoucích pracovníků, kteří pronášeli rasistické poznámky o prezidentu Obamovi. Následky pro běžné zaměstnance byly také dost špatné. Více než polovina zaměstnanců Sony Pictures měla svá rodná čísla zveřejněna on-line.

Jak hacknutí Sony Pictures, tak i hacknutí nedávné demokratů funguje tak, že využívá Klíčovým rysů demokratických zemí: svobodný a otevřený tisk. USA mohly proniknout do Putinových e-mailů a uvolnit některé trapné detaily do amerických médií, ale tento silák by mohl snadno zabránit ruskému tisku cokoliv z toho publikovat.

Putin nemá podobný problém s informacemi proti Clintonové. Když předáte ukradené informace, které jsou škodlivé pro Hillary Clintonovou radikální transparentní skupině, která nenávidí Hillary Clintonovou (kvůli její poměrně jestřábí zahraniční politice), výsledek je neobyčejně předvídatelný: Tyto informace budou zveřejněny on-line, aby je celý svět viděl.

V tomto bodě, opravdu nemají novináři jinou možnost, než informace zveřejnit.

Novináři nemohou jen tak ignorovat informace, které jsou ve veřejném zájmu, přestože zdroj může být temný. Pokud je to důležité, a je to pravda, a cenné pro veřejnost, pak by novináři ve skutečnosti měli takové informace zveřejňovat. To je důvod, proč New York Times, který bránil zveřejnění informací z napadených e-mailů Sony v roce 2014, tyto informace zveřejnil také, jakmile byly zveřejněny.

Je možné připustit skutečnost, že tyto e-maily mají takovou obrovskou zpravodajskou hodnotu? V žádném případě, říká Lonnie Isabel, docent na Columbia University School of Journalism, o nedávném zveřejnění Clintonové. "Spousta z rozhodnutí, která jsou pro nás v digitálním věku jsou učiněna pouhým zveřejněním."

K dispozici je také problém konkurence. Poté, co WikiLeaks publikuje velký výpis dokumentů, novinářské organizace musí předpokládat, že jejich soupeřů se to bude týkat také. Nikdo nechce, aby jejich konkurence narazila na něco velkého, takže každý má motivaci prolézt vše a zveřejněnit cokoliv zjistí, a považuje to za něco nového.

Dokonce i poté, co jeden najde e-mail, jiní mají silnou motivaci k agregaci svých objevů - píšou články, jako můj kolega Matt Yglesias napsal o odhalení projevů Clintonové s vysvětlením, nebo analyzováním nově ohlášené informace.

Výsledkem tedy je, že vše, kolem profese žurnalistiky se přiklání k tomu, aby novináři informovali o obsahu hacknutých e-mailů. Je to správné a dobré, a je to přesně to, co by novináři měli dělat.

Kromě toho, že v tomto případě normální fungování žurnalistiky objektivně poškozuje americkou demokracii.

Jedním z nejděsivějších poslední vývojů v amerických volbách byly útoky Trumpa týkající se oprávněnosti samotných voleb. Jak průzkumy pro Trumpa klesly, začal pravidelně varovat o temném spiknutí, nejmenovaných spiklenců, jejichž cílem je ukrást mu volby.

"Je tak důležité, aby jste sledovali jiné komunity, protože nechceme, aby nám tyto volby ukradli," řekl Trump na jednom shromáždění v polovině října. "Nechceme, aby byly tyto volby ukradeny."

Tento typ řeči je vážnou hrozbou pro americký otevřený politický systém. Politologové, kteří studují demokratický sestup, věří, že pro tento systém abychom ho udrželi, musí každý přijímat legitimnost základního volebního procesu, a poražení misí připustit porážku, jakmile přijde celkový součet hlasů.

Trump to zpochybnil, čímž zvyšuje pravděpodobnost povolebního násilí nebo masových nepokojů na straně těch, kdo nevěří v legitimnost výsledku.

"Tím, že preventivně mluví o" zmanipulovaném systému ", což může také vést k" ukradeným volbám, "Donald Trump oslabuje důvěru svých voličů ve volby, a to způsobem, který by se mohl ukázat jako velmi nebezpečný," píše v eseji pro Vox Shane Bowler, politolog u UC Irvine.

Tiskové výstupy z WikiLeaks zpřístupňují pouze stimulaci, než sentiment.

Čím více se dozvídáme o tajných akcích v rámci kampaně, uvolněných kvůli iniciativě hackrů a WikiLeaks, tím více to vypadá, že v americké politice je opravdu temné spiknutí.

Zveřejnění přineslo na světlo informace, které vytváří dojem, že proces je ve své podstatě nelegitimní. E-maily obvykle vykazují normální zákulisní manévrování a aktivitu. Jako příklady lze uvést Neera TANDEN, šéfa Centra pro americký pokrok, e-mail kampani Clintonové, ve kterém mluvili o koordinaci zprávy Nejvyššího soudu a plné přepisy tří projevů Clintonové k Goldman Sachs.

V e-mailech či projevech není nic nezákonného nebo nesprávného, ale vzhledem k lesku utajovaných informací a cynických interpretací protivníků Clintonové, to vypadá jako tajné spiknutí mnoha Trumpových příznivců.

Tisk, s důrazem na tyto zveřejňované informace, dělá tato obvinění důvěryhodnější pro voliče, kteří opravdu nechápou, že tyto objevy ač problematické, nenarušují základní regulérnost listopadových voleb. Oni prostě vidí zkreslení a spiknutí.

To se zdá být jedním ze zdejších hlavních ruských cílů: uvést do rozpaků Spojené státy a narušit legitimitu demokracie jako systému vlády. Putin je paranoidní vůči riziku revoluce v Rusku a chce omezit schopnost USA kontrolovat své ambice v zahraničí. Slábnoucí a trapný americký politický systém zabije dvě mouchy jednou ranou.

"Primárním cílem ruských akcí je zde delegitimizace demokratických procesů ve Spojených státech," říká mi Herb Lin, vedoucí výzkumník na Stanford’s Hoover Institution.

Je tu zde jakýsi symbiotický vztah s Trumpem. Trump říká, že volby jsou zmanipulované. Trump čte zprávy o informacích z WikiLeaks, protože oni dělají o Clintonové špatný obrázek - doslova řekl: "Mám rád WikiLeaks". Poté cituje zveřejňované informace jako důkaz, že Clintonová je ve své podstatě zkažená, a jenom zkorumpovaný systém ji mohl volit.

Zveřejňování zpráv o těchto uniklých informacích, jakkoli dobře míněné, pomáhají Trumpovi a Putinovi zpochybnit systém.

"Nyní je tu jediný kandidát, který si stěžuje na americkou demokracii," říká Lin. "Nejdůležitější věc, kterou musíme udělat, je zapudit sentiment, že volba bude zmanipulovaná.

Strategie Ruska je ještě nebezpečnější, než vypadá. Nejen, že podkopává demokracii použitím tisku ale ve skutečnosti docílí toho, že tisk se naruší sám. A není toho moc, co bychom mohli rozumně dělat.

Každý s kým jsem mluvil a kdo se zabývá kybernetickou bezpečností, varoval, že dalším krokem v ruské strategii budou padělky: to, že Rusové dají na WikiLeaks hodně hacknutých informací a zahrnou do nich nějaké falešné e-maily se zdánlivě usvědčujícími informacemi. Protože se jedná o soukromou korespondenci, je velmi obtížné pro reportéry identifikovat je jako nepravdivé. Lidé, kteří budou hacknuti to mohou popřít, ale WikiLeaks bude trvat na tom, že je to ryzí, vytvoření jakéhosi "onřekl, ona řekla:" tedy situace, kdy nemůžete opravdu vědět, kdo mluví pravdu.

Zatím neexistuje žádný důkaz, že by to Rusko učinilo u některých volebních úniků. Ale předtím: Elias Groll má v zahraniční politice dobrý článek, jak doklady ukradené od nadaci filantropa George Sorose zahrnovala jednu poznámku o tom, že Sorosova skupina vyhazuje stovky tisíc dolarů ruskému disidentovi Alexeji Navalnému. Tento e-mail byl podvodný, a byl navržen tak, aby zdiskreditoval Navalného tím, že vypadal jako cizí továrna.

Sorosuv email byl chudý padělek a snadno se chytil. Ale není žádná záruka, že Kreml zůstane takto nekompetentní i v budoucnu.

To je to, co je tak děsivé pro tisk. Pokud budoucí výpisy dokumentů budou obsahovat potenciálně zfalšované informace, které nemohou být dobře ověřeny, skončíme v post-pravdivostním světě, kde není možné věřit informacím on-line. Tisk může nechtěně šířit nepravdivé informace, i když poté oznámí jinou zprávu která ji popře podle odhalení falsa. To podkopává jeho roli společenského pokladníka pravdy a tedy i u veřejnosti již poškozené víry v poctivost tisku.

"Hacking a dezinformace jsou umíráčkem," říká profesorka žurnalistiky Isabel. "Pokud budeme jen neustále sledovat a opakovat informace, které dostaneme, pak se naše důvěryhodnost bude snižovat."

Nejhorší na tom však je, že tam není téměř žádný způsob, jak to pro tisk zastavit. Reportéři z důvodů, které jsme diskutovali, mají všechny důvody pro podávání zpráv o zveřejnění hacků. Nemůžeme omezovat informace, které nejsou ničím nové z důvodu hypotetického strachu, že nás jednoho dne Rusko donutí k sebezničení.

Kontrola tisku může sdamozřejmě stoupat: být skeptický, neoznamovat věci, které se zdají být světské nebo příliš bizarní, ověřit nezávislými informacemi kdykoli je to možné, a publikovat další články o ruském boji informačních strategií. Ale to není vůbec jasné, jestli tyto taktiky mohou působit proti hackingu a dezinformacím poškozujících důvěryhodnost demokracie a samotného tisku.

Jediným skutečným, trvalým řešení je Rusko zarazit v této činnosti: nějak přesvědčit Rusy k zastavení hackování amerických politických činitelů a ukládat jejich informace na WikiLeaks. A to prostě není něco, k čemu je tisk vybaven tak, aby to mohl dělat.

http://www.vox.com/world/2016/10/17/13245200/russia-wikileaks-american-press-democracy


Foto od Mark Warner