Obamova syrská strategie je definicí šílenství

23.09.2016 21:28:24

Autor: admin

Další příměří je v troskách. Ale Amerika se stále naváží do Ruska, zatímco očekává jiný výsledek. Nejnovější diplomatický pokus přinést klid do Sýrie a připravit si cestu k míru, zdá se selhal. Po týdnu blokování dodávek pomoci a porušování příměří, v pondělí Ruská letadla údajně bombardovala společný humanitární konvoj OSN a Syrského arabského Červeného půlměsíce (SARC) a sklad mimo Aleppo, přičemž zabila téměř polovinu jejich zaměstnanců, včetně ředitele regionální podpory SARC. Útok přišel jen několik minut poté, co režim syrského prezidenta Bašára Asada vyhlásil příměří za mrtvé. Několik desítek dalších lidí bylo pak zabito a zraněno v těžkých leteckých a dělostřeleckých úderech na obležené povstalce ve čtvrtích města Aleppo. Zbytky ruské ze vzduchu shozené tříštivé pumy typu OFAB byly objeveny v troskách skladu SARC a US vyšetřování dospělo k závěru, že za tento útok byla zodpovědná ruská proudová letadla Suchoj Su-24. Ve svém projevu po incidentu, humanitární šéf U.N. Stephen O'Brien řekl, že bombardování, které trvalo téměř dvě hodiny by mohlo být válečným zločinem." Nic z toho by nemělo být překvapením, i když následky jsou potenciálně devastující. Ruská vláda, natož Assadův režim, nikdy nebyla spolehlivým partnerem pro mír v Sýrii. Ale i poté, co je Rusko zapleteno do bombardování humanitárního konvoje, administrace prezidenta Baracka Obamy stále zahrabává svou energii do dohody, která si klade za cíl pracovat s ruskou vládou. Přes zjevné porušení mezinárodního humanitárního práva, americký ministr zahraničí John Kerry stál v úterý v New Yorku a tvrdil, že "příměří není mrtvé." Vyšlo najevo, že Obamova administrativa se domnívá, že stupňující se boje v Sýrii (včetně cíleného náletu na zdravotnické zařízení v obci Khan touman v úterý, při kterém zahynulo 13 lidí) jsou jenom výplodem světové představivosti. Ve středu řekl Kerry Radě bezpečnosti OSN, že ruským popřením odpovědnosti za cílení na humanitární konvoj bylo prokázáno, že žilo v "paralelním vesmíru", ale i tak nadále volal po další té samé dohodě, která selhala jen týden před tím. .Obamova administrativa vidí syrskou krizi optikou boje proti terorismu. Ale diplomatické neúspěchy jako je tento nadále povzbuzují extremisty, jako je al-Káida, která byla záměrně prezentovaná jako spolehlivý a nezbytný opoziční spojenec, zdánlivě oddaný pouze k účelu zbavit Sýrii režimu Assada. Tím, že je tak hluboko zakotvena do syrské revoluční dynamiky a prohlašuje, ze zaplnila vakuum za nedostatečnou zahraniční podporu nebo ochranu, prezentace Al-Káidy neustále posiluje vnímání americké nedostatečnosti. Proto se selhání US neděje ve vzduchoprázdnu. Naši protivníci ho rychle převádí do svých vlastních vítězství. Pro Spojené státy nastal čas, aby přehodnotily svůj hanebný přístup k syrské krizi. Islámský stát a Al-Káida jsou příznakem konfliktu, a samotný konflikt je příznakem správy, která zásadně selhala. Při výběru léčby příznaků, Washington pokračuje ve snižování svých šancí na řešení větších problémů při hře v Sýrii. Nyní by mělo jasně vyplynout, že v rozporu s nadějí, ruská vláda není klíčem ke kontrole ohavného chování Asadova režimu. Za pouhý týden, syrská vláda důsledně ignorovala požadavky Moskvy a zničila dohodu o příměří, která byla do značné míry vytvořena Rusy. Režim také posílil své vojenské pozice kolem Aleppa a hromadil síly proti strategickému severnímu městu Jisr al-Shughour a jeho letadlo bylo viněno z bombardování celého Aleppa, severně od města Homs, a v některých částech jižní gubernie Daraa. A poté, co Assadova vláda prohlásila, že příměří skončilo, Rusko divoce zničilo humanitární konvoj určený pro 78.000 civilistů. Rozhodnutí syrského režimu, aby potopil poslední diplomatické úsilí se řídilo jedním jednoduchým bodem: Bashar al-Assad nemá v úmyslu odstoupit od moci, a bude používat jakékoli prostředky, které má k dispozici, aby zabránil, že odejde od moci. Od vykonstruovaných obvinění, mučení, chemických zbraní, barelových bomb, zápalných a tříštivých zbraní do středověkého stylu obléhání - žádná metoda je příliš krutá, pokud mu pomáhá sledovat svůj cíl. Za slabými veřejnými výzvami a dohodou z roku 2013 zničit Sýrské chemické zbraně, což vypadá, že zapadlo nějak do pozadí a ignorováním režimních útoků plynným chlórem se Spojené státy nikdy nerozhodly ke zpochybnění takové drzé brutality. A to je důvod, proč tyto taktiky zůstávají rozhodně dále v používání Assadova režimu. Spojené státy již nemohou dále pokračovat ve svých podajných pokusech potlačovat účinky syrské krize. Před pěti lety, byla Sýrie lokálním problémem; dnes je problémem mezinárodním. Nerozhodnost USA, averze k riziku, celkový rozdíl mezi rétorikou a politikou, a nezdar prosadit jasně prohlášenou "červenou čáru", to vše v kombinaci lze nejlépe popsat jako nemilosrdný, pokrytecký přístup. V nejhorším případě, Washington nepřímo naváděl ke zničení národního státu v přímém rozporu s jeho základními zájmy národní bezpečnosti a jeho nejvíce pevně držených hodnot. Tyto nezdary začaly v prvních dnech syrského povstání. Ačkoli Obamova administrativa první prohlásila, že Assad ztratil legitimitu v červenci 2011, trvalo více než rok poté, co rozvinul smysluplnou politiku na pomoc opozici. Dokonce i tehdy, se podpora USA skládala pouze ze zajištění stravy a nesmrtících zbraní. Později, veteráni z CIA, trénovali, a vybavili FSA , což přineslo nějaký minimální úspěch, ale USA své závazky zanedbaly ve srovnání s našimi často nekoordinovanými regionálními spojenci, jako je Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Zdá se, že administrativa US si přála odstoupení Asada, ale aby to provedli jiní – takoví, kterým by tato administrativa v soukromí nevěřila -, jenom by to pro ni udělali. .Výsledek? Téměř půl milionu lidí mrtvých, více než 1 milion lidí žijících v obležení, a 11 milionů lidí vysídlených. Katastrofické uprchlické vlny vedly k odporu proti migrantům v Evropě a vzestupu krajní pravice, zatímco Sýrie je nyní domovem pro vůbec největší koncentraci džihádistických militantů v každé jednotlivé zemi. Za druhé odložení hrozby nebezpečí Islámského státu. Sýrie, která nyní hostí de facto prospívající pobočku Al-Káidy, Jabhat Fateh al-Sham - dříve Nusra front - nejschopnější, politicky důvtipné, a vojensky silné hnutí Al-Káidy za celou historii. Centrální vedení Al-Káidy se také samo revitalizovalo uvnitř Sýrie, nově pojmenovaný vůdce, zástupce mezinárodní teroristické organizace téměř jistě pobývá v zemi. Korelace je jednoduchá: Nedostatky US jsou stejným úspěchem al-Kajdy v Sýrii. Po několika letech, kdy ignorovali tuto hrozbu, politici US letos konečně obrátili svou pozornost k al-Káidě. Bylo však příliš pozdě. Opakované neúspěchy Washingtonu již daly džihádistům ​​čas a prostor formovat dynamiku války tak, že jakýkoliv útok ze strany Spojených států nebo Ruska by jen dále narušil vliv US a posílil Al-Káidu. Bohužel, je nesporně pravda, že většina Syřanů žijících v oblastech opozice nyní zobrazují Al-Káidu jako více důvěryhodného a schopného ochránce svých životů, než Spojené státy. Pokud tam někdy bude jakýkoliv náznak selhání politiky, tak to tak bude. Tváří v tvář této situaci, by Spojené státy měly zvážit své politické nedostatky v Sýrii, počínaje pěti klíčovými body. 1. Assad není a nikdy nemůže být řešením pro Sýrii. Tam prostě není žádný scénář, ve kterém některá významná část opoziční společnosti ho někdy vzala do své vlády. Čím déle Asad zůstane u moci, tím větší z toho budou mít extrémisté prospěch. 2. Konflikt v Sýrii nebude mít žádné čistě vojenské řešení - dojednané urovnání je jediná možná cesta ke stabilitě. Nicméně, Assad nikdy nebude podporovat politický proces s jakoukoliv úrovní vážnosti dokud se nedostane pod smysluplný tlak, což Spojené státy doposud udělaly vše, co bylo v jejích silách, aby se tak nestalo. Když přijde čas navrhnout tyto sjednané dohody, měli by diplomaté mít na paměti, třetí klíčový bod: 3. Rozdělení nejenže by nedokázalo vyřešit konflikt v Sýrii, ale pravděpodobně by také zhoršilo existující ovladače a vytvářelo nové. Opozice vůči rozdělení je pravděpodobně jediný problém, který spojuje komunity, které se podporují a jsou opozicí Asadovi. 4. boj proti Al-Káidě v Sýrii nemůže být veden pouze s kulkami a bombami. Porážet ji je spíše o záležitosti poskytovat atraktivnější a udržitelnější alternativu k příběhu džihádistické skupiny s ohledem k jejímu úspěšnému úsilí začlenit se do opozice a vybudovat oblíbené přijetí jako vojenského spojence (nikoli politického). Al-Káida nepředstavuje konvenční protiteroristický problém. Přijetím běžných postupů, jako náletů se nepodaří porazit skupinu, a místo toho ji musíme porazit v soutěži. A konečně, i když Islámský stát může být protivníkem Spojených států, může bojovat do značné míry izolovaně od širší syrské krize, protože zůstává asymetrickým a oportunistickým teroristickým hnutím. Ze své podstaty, můžeme počítat s tím, že zneužije pokračující konflikt v Sýrii pro své vlastní účely. Pokud Asad zůstane na svém místě po neomezenou dobu a konflikt bude pokračovat nebo se zhorší, bude Islámský stát nepochybně žít pro zítřejší boj. Když byli tázáni na selhání současné politiky USA v Sýrii, vysoce postavení členové Obamovy administrativy - a ostatně sám prezident - opakovaně a cynicky prohlásili: "Co je alternativa?" Jako by chtěl říci, že žádné nejsou. Ve skutečnosti existují alternativy, a všichni vyžadují rozhodnější využití tvrdé a měkké síly USA. Civilní ochrana by měla zůstat hlavním těžištěm jakékoli široce pojaté strategie, ale musí být podpořena skutečnými a rozeznatelnými důsledky pro narušitele. Vzhledem k pětiletým dosavadním výsledkům USA, Assadův režim příliš dobře ví, že váhavost Washingtonu ohrožuje použití něčeho blízko k síle, a Damašek opakovaně sklízel plody tohoto bezmocného postoje. Jestliže Spojené státy doufají, že vyvinou účinnou politiku v Sýrii, musí se rychle změnit. Mnozí odborníci na Sýrii a komentátoři tvrdí, že je příliš pozdě na záchranu země, nebo že teď musí čekat na nového prezidenta ve Washingtonu. První tvrzení ještě není pravda, ale později by se tak stát mohlo.. Skeptici více asertivního přístupu k syrské krizi se mohou vysmívat svým kritikům, tolik, kolik chtějí - ale dalo by se doufat, že po pěti letech neúspěchů by alespoň přiznali, že dělali něco špatně. Do té doby budeme muset sledovat výsledky ostudné přístupu US nechat se vyřadit ze hry na našich televizních obrazovkách - až do dne, kdy by nás tyto výsledky mohly zasáhnout u nás doma. http://foreignpolicy.com/2016/09/21/obamas-syria-strategy-is-the-definition-of-insanity/ Carlos Latuff [Public domain], prostřednictvím Wikimedia Commons